Po nějaké té době mi zase někdo udělal velkou radost za moji práci i jinak než bankovním převodem...:

„:) sedí přesně. kombinace dřeva a malachitové kuličky je krásná. děti ve školce jsou unešené. řekla jsem, že jsem prstýnek dostala od kouzelníka, který vyráběl prsten Arabele a že je také kouzelný. hrajeme s ním všelijaké hry - děti mi daly za úkol, ať dokážu, že je kouzelný - ať prý vylezu skze okýnko naší jurty. postavily se v zahradě a koukaly na kopuli. já vylezla na dva stoly a židli a pustila skrze okýnko dva nafouknuté barevné balónky. - jakože jsem se prstenem proměnila v ty balónky. ty balónky letěly na vedlejší pole a sedly si na bělounký sníh těsně vedle sebe. děti koukaly jako ve snu a běžely za nimi. teď chtějí všechny holčičky takový prsten s kamínkem a kluci kopají po zahradě a hledají tři kouzelné prsteny - děti si vymyslely takovou hru... :)

zažíváme s ním mnoho radosti. už jsem si prstýnek ošetřovala olivovým olejem.

mějte se krásně, zdravím z Beskyd, vlaďka“

Tak jestli je opravdu kouzelný, přeju si, ať je takovýchto školek a učitelek většina a ať lesním školkám s dostačujícím zázemím nehážou úřady klacky pod nohy se strašákem mnohdy nesmyslných předpisů... jak je vidět i malý kousek dřeva (a člověk se srdcem na správném místě) může podnítit fantazii víc než hromada didaktických hraček schválených evropskou unií...

Přeji všem fajn předjaří :) venku už šimrá to...