Možná jste už zažili zlý sen, který vás ve stavu mezi bděním a sněním nakonec vytrhl z tížívého spánku a zanechal nepříjemný pocit strachu. Naši předci jim říkali noční můry a dávali jim podobu obludné bytosti, sedící na hrudi spícího. Staří Germáni dokonce věřili, že noční přízrak Mar, můra, může duši spícího odnést.


Johann Heinrich Füssli, Noční můra, 1781 

Můra tak získala své jméno pro podobnost s nočními motýli, kteří působili na naše předky trochu zlověstně, zvláště, pokud měli zbarvení křídel a těla rafinovaně ďábelské jako třeba smrtihlav. 

V dětství mě můry taky trochu děsily, přišli mi ošklivé se svým chlupatým tělíčkem. Dnes je obdivuji. A také tvořím. 

V době covidových omezení jsem začala experimentovat s hmotou paperclay, a po čase si ji docela zamilovala. Dnes si tvorbu bez ní nedokážu představit.

A slyší tedy můry?

Ano a dokonce tak dobře, že když je zacílí netopýr svou slavnou echolokocí, dokáží některé druhy můr spustit jakousi rušičku a netopýra zmást. A pozor, sluchové ústrojí nemají v tykadlech, jak jsem si v dětství myslela, ale na těle. :)
zdroj

Můrek je na světě nějakých 200 tisíc druhů, tedy 10x více než denních motýlů.
V mé sbírce vyšívaných můrek je pár exemplářů, některé si našly už svůj nový domov, jiné se mohou vydat na cestu. Tudy.

Můj ateliér v Kamenickém Šenově, kde si kouzlím s látkami, přízemi a barvami, se pomalu mění v útulný Kabinet kuriozit, kde není o můrky malé i velké nouze. Pojedete-li nkědy kolem, zazvoňte a přesvědčte se na vlastnbí oči. :)