Toulat se
objevovat objevené
vonět
dotýkat se
čekat
trpělivě...
Domov.
Zatáhneš
za provázek
mraků
a ptáci vzpomínek
opustí své klece.
Naslouchej očima
směru větru
a dojdeš
na konec začátku.
Ruší tě
jen tvůj dech
a touha
splynout.
Vejdi
a nechej otevřeno
pro srdce
slova
a písně
vonící veltlínem.
Keřiva
keř
řeka
říkat
raději mlčet
a jazyk ohýbat
pod těžkou krásou
zlatého moku.
Zem černá
černozem
prsť
prs plný nektaru.
Marie Maderová, červen, 2010
