Znáte ten pocit, když se vám v hlavě usadí nápad a vy se nemůžete dočkat, až usednete k pracovnímu stolu? Když bloumáte o materiálu a barvách, kudy chodíte? A když konečně tvoříte a zhmotňujete svou představu, cítíte se jako v sedmém nebi?

 

Tento stav mi není cizí. A děje se to i teď… Má to být pták, český pták. Musí být pěkně pestrý, jak jinak. Sýkorka? Ne, tu už jsem tvořila…

 

Mám to! Ledňáček! Nádherně zbarvený ptáček, který se vyskytuje u pomalu tekoucích čistých vod. Živí se především malými rybkami, které loví střemhlavým útokem pod vodu. Zkrátka král rybář!

 

  (zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/207939707776709686/)

 

Ledňáček v letu? Nebo sedící? Už teď mám v hlavě obraz hotové brože. Pár detailů doladím v průběhu tvorby, ale hlavní idea je na světě. Brouzdám po internetu, hledám fotky ledňáčka a kochám se jeho krásou.

 

Připravím si korálkovací podklad a překreslím na něj obrys ptáka. Podklad je bílý, což  se mi moc nezamlouvá, protože pod tmavšími korálky bude prosvítat. Pomaluji jej tedy akrylovými barvami.

  

 

 Jsem zapatlaná jako malá holka. :-)

 

 

 

Povedlo se. Ale říkám si, není takového ledňáčka na výšivku škoda? Po zaschnutí malbu zafixuji akrylovým lakem.

 

 

Nyní je třeba vytvořit zobák. Hned uvažuji o polymerové hmotě fimo, protože vyšít zobák z korálků nebude to pravé, když je celkem dlouhý a tenký. Hodnou chvíli mi trvá, než vymodeluji ucházející tvar. Pro jistotu do něj zapracuji nerezový drátek, vždyť taky ještě pořádně nevím, jak zobák ke zbytku těla připevním. A drátek by k tomu mohl posloužit. Po vytvrzení pečením zbývá přidat zobáku trochu reálnější podobu pomocí akrylových barev a natřít několika vrstvami laku. No a když už tvořím zobák, co kdybych z fima udělala i očko?

 

 

Výběr korálků mám vždycky ráda. Barevné schéma je v tomto případě jasné, ale to prohrabávání se drobným rokajlem zkrátka zbožňuji! Problém je (nejspíš podobně jako u každé zapálené korálkařky), že ať budu mít zásob sebevíc, vždycky toho bude málo. 

 

 

Takže vybírám z dostupného, připevním očko a zobák a začínám vyšívat. Obrys, hlava, bříško a hřbet. Barvy korálků kombinuji podle předlohy a malby a musím přizpůsobit i barevnost nití. V ideálním případě by nitě neměly být nikde vidět, ale kdo žije v ideálním světě? Já bohužel ne, takže střídám nit bílou a tyrkysovou. Oblast křídel už je trochu náročnější, nějak se s tím snad poperu. 

 

 

 

 

 

 

 

Chcete vidět, jak vypadá ledňáček z rubu? Nestydím se, ukážu. To maminka mě v mládí naučila, že i rub výšivky (tehdy křížkové) by měl být čistý, bez zašmodrchanců, zbytečných uzlíků či trčících nití, že je to moje „vizitka“, i když ve finále vidět není. Děkuji, maminko. ♥

 

 

Ledňáčka mám skoro hotového. Ale co ty nožičky? Vždyť žádné nemá… Uvažuji a hloubám a v tu chvíli mě napad´ nápad! Z dob ketlovaných náramků mi někde zůstala taková pěkná směska mačkaných korálků v zelených tónech. Jo, to bude ono! Místo nožiček postačí lístky a bobule. :-)

 

 

 

 

 

Výšivka je hotová, přichází na řadu dokončovací práce. Pečlivě odstranit přečnívající podklad a nepřestřihnout si přitom nitě.

 

Obkreslit ledňáčka, vytvořit šablonku a podle ní vyhotovit obrys z plastové destičky, kterou použiji jako výztuhu brože. Ale pozor, musí být menší, než vlastní ledňáček, aby zbylo při okrajích místo pro konečné začištění. Okraje destičky jsou dost ostré, tak je raději trochu obrousím, aby mi nepotrhaly nitě z výšivky.

 

 

Dále si připravím alcataru (to je umělá kůže, která neplstnatí a je příjemná na dotek) a přišiji k ní brožový můstek. Slepím všechny tři části k sobě a nakonec obšiji drobným rokajlem.

 

 

 

  

Uf, po několika hodinách pečlivé práce je ledňáček na světě! Jsem do puntíku puntičkář, takže z mého pohledu není úplně dokonalý, přesněji – je nedokonalý. Ale kouká na mě tím svým očkem a já vím, že potají sleduje, kde by ulovil nějakou tu rybku. Úkol splněn.

(Brož jsem vytvořila do soutěže klubu Tisíc stehů na téma Naše ptactvo.)