Slunečnice, každý rok je na zahradě chceme, a každý rok je nemáme kam zasadit. Tedy přesněji chci a nemám. Žena nesadí. Vlastně od doby, kdy máme sušičku prádla, žena na zahradu chodí, jen když doprovází návštěvu. Pak to najednou není "Ten tvůj bordel na zahradě", ale "Naše krásná zahrádka". Ale to by bylo na dlouho a odkvetly by mi ty slunečnice, o kterých chci psát.

Vysemení se v kompostu a pak na jaře začnou hromadně klíčit a já se je snažím svými chabými silami všemožně přesazovat a zachraňovat. K nelibosti své ženy (nemůžu si odpustit poznámku). Formy a stupně nelibosti ani nebudu zmiňovat, však to sami znáte a buďte rádi, pokud ne. To platí do chvíle: " A nemáme na zahradě nějakou tu slunečnici? Potřebovala bych kytku pro kamarádku." Bohužel je těch chvil méně než slunečnic.

A tak je různě maskuji a snažím se zasadit na co nejméně nápadná místa. Mezi rajčata. Za kompost. Pod jabloň tak, aby květ byl skryt v koruně stromu (ano, při zakopávání vzrostlé slunečnice mezi kořeny stromu se fakt nadřete). Do květináčů a ty přemisťovat mimo obvyklou manželčinu zahradní trasu k sušáku na prádlo a zpět (když zrovna "není prádlo", stěhovat je zase na slunce a pak neustále poslouchat, jestli náhodou není puštěná pračka). Mezi živý plot a tvrdošíjně tvrdit, že je tam "nasrali" ptáci (což bohužel u těch květináčů neprojde). Díky tomu všemu u nás slunečnice jakžtakž přežívají.

Ale letos na jaře jsme koupili sušičku prádla. Asi chápete, co to znamená. Tak jsem si dovolil nakoupit semínka krásných, barevných, nízkých slunečnic. Jeden sáček stál dokonce 99 Kč a musel jsem tento nákup maskovat za koupi sázecí lopatky. No, stejně to bylo "A k čemu ti jako bude lopatka, když sotva chodíš! A nechceš už tu zahradu konečně celou zatravnit?!!" Že se u sekání trávy nedá ležet žena jaksi pominula, ale to už mi zase schnou ty slunečnice, že. Dokonce jsem sebral tolik odvahy, že jsem si je dovolil zasadit mimo obvyklá, pro ženu neviditelná místa. Kde ovšem byly slunečnice neviditelné i pro všechny ostatní, což mne trochu mrzelo. 

Budou nízké, risknu je nenápadně zasadit i k přednímu plotu, ať se tou barevnou krásou můžou pokochat i kolemjdoucí. Je tam, no je tam, podařilo se mi během jednoho týdne úsilí a bolesti postupně zasadit převislou břízku na vyšším kmínku a pod ni ty slunečnice hezky schovám. 

Takže výsledek:

Asi 10 údajně červených slunečnic z 99 korunového sáčku dorostlo za úporného zalévání konví (hadice tam nedosáhne) do výšky větší pampelišky a velikosti květu sedmikrásky, v barvě "nevídané" žluté s hnědým středem. 

Asi 20 nízkých slunečnic ze sáčku "směsi" za 50 Kč vyrostlo v různých barvách a výšce u sousedovic plotu tak, že je vidí jen ti za sousedovic plotem. Nějak do sáčku zapomněli přidat "funkci" natáčení za sluncem.

10 krásných, barevných slunečnic zasazených mezi rajčata nevydrželo tíhu květů a moc deště a při cestě k zemi s sebou vzalo i ta rajčata (která mimochodem na zahradě taky nemáme). 

Nevím kolik nízkých, barevných slunečnic schovaných pod třímetrovou břízkou vyrostlo do takové výšky a šířky, že s přehledem schovalo tu břízku (což je nakonec dobře, protože nemusím ženě vysvětlovat nákup třiceti lopatek v ceně břízky). Navíc do sáčku zapomněli přidat návod, jak přebarvit standardní žlutohnědé slunečnice na červenohnědé, vyfocené na přebalu.

   Schované slunečnice v raném stádiu najdete vpravo. 

Schovanou břízku najdete vpravo. 

Ty velké mimochodem taky nedaly ty deště a vítr a šly k zemi i s vyvrácenými kořeny a balem hlíny. Při jejich "rovnání" jsem málem vypustil duši a navíc musel na jejich přivázání koupit velké tyče k rajčatům. Ano, k těm rajčatům, které na zahradě nemáme. Do poznámky k platbě za tyče jsem musel napsat " Oštěpy pro Pavlínku", a pak dceru nutit před manželkou tyčemi házet.  

Nějaké poučení? Ani ne. Už se těším na příští slunečnicovou sezónu, se vším zaléváním, zachraňováním, přesazováním, odháněním ptáků, smýkáním květináčů, nakukováním přes plot k sousedům a nakupováním lopatek a oštěpů. A stejně si ty za 99 koupím a budu doufat, že tentokrát budou opravdu nízké a červené. Možná seženu i něco za dvě stovky, na Alibabě jsem zahlédl....

Hmm, původně jsem chtěl jen napsat jednu větu k fotkám slunečnic a rozhodně nic o své ženě...

Ještě sem něco napíšu, ale to opravdu nesmíte nikomu prozradit. Objevil jsem na netu semínka slunečnice, která dorůstá do výšky až 4,5 metru. Ty bych mohl při troše štěstí vydávat za vzrostlé stromy a tvrdit, že tam jsou už dlouhé roky. Jen se fakt bojím lijáků a větru, čtyřmetrové oštěpy mi žena nezbaští ani s metrákem čokolády. Ale zase skok o tyči...  

Všechny použité fotky jsou moje, až na ty poslední dvě nejhezčí, které jsem ukradl Alibabovi. Ale příští rok už budou taky moje.