Kdo mě zná tak ví, že jsem nakloněna neobvyklým výzvám.

Kreativita je pro mě tvořivý proces, jistý způsob objevování a nalézání. Pokud dlouho pracuji stereotypně, cítím potřebu občerstvit smysly.

Ovšem nerada pracuji s přineseným materiálem od zákazníků.  Nemohu totiž ručit za to, že se materiálu něco během zpracování nestane. Je to pro mě příliš svazující.

Jedna moje zákaznice mě postavila před opravdu mimořádný úkol.  Přivezla si z dovolené suvenýr – jantarový prsten, který bohužel brzy nošením prasknul. Není divu, jantar je podle mě na prsten moc křehký materiál.

Nechala řešení zcela na mě. A tak jsem se postavila k výzvě po svém.

Tak co s tím? Jantar je medově žlutý kámen a barevně by se k němu hodila měď. A hlavně přirozenost, přírodnost, žádný vynucený design.  Pokusím se tedy kruh prstenu vyrobit z kovu, aby byl pevný a pracovat technikou electroformingu – galvanoplastiky. A uvidíme.

Kruh prstenu jsem vyrobila z měděného drátu síly 2mm. Do mezery jsem vlepila jantar. Nechala jsem lepidlo vytvrdit do druhého dne.

Pak bylo nutno zabrousit lepidlo kolem dokola, zejména uvnitř kruhu, aby prsten neškrábal a lepidlo zbytečně nezmenšovalo průměr prstenu.

Natřela jsem jantar speciálním nátěrem, který kámen ochrání před působením galvanické lázně. Tam, kde jsem chtěla, aby se prsten pokovil, jsem použila speciální grafitový nátěr.

Přípravu jsem zvládla dobře, teď už je vše na alchymickém procesu pokovování, který mohu ovlivnit zvenčí jen zčásti. Je to napínavé.

Prsten se pokovoval dva dny a já ho během toho procesu pravidelně kontrolovala.  

Vyjmula jsem pak prsten z elektrolytu, opláchla ve vodě a začala odstraňovat nátěr z jantaru. No nazdar! Jantar úplně zmatněl! Co teď? Mám sice elektrické nářadí na leštění, ale ne tak jemné, abych s ním vyleštila jantar.

Pokovené části mědi jsem nablýskala poměrně rychle ručně do lesku a měď zazářila svou jedinečnou barvou.

Jantar jsem musela víc než hodinu leštit také ručně a použít na to všelijaké nejjemnější prostředky. Naštěstí to vypadalo, že to snad půjde. A šlo, k mé velké úlevě.

Tadááá! Tady je nový prsten. Spokojené majitelce padne jako ulitý, měla z něj radost. A já měla taky radost, že se šperkařská recyklace podařila! 

 P. S. Omlouvám se za kvalitu fotek, ty ostré nenávratně pohltil počítač a zbyly jen ty neostré z mobilu.