Tak to je gól!!! Pracuji na další ze svých početných zakázek a tu mě něco osvítí - že já jsem kdysi psala nějaký blog na fleru... kouknu a nestíhám zírat, každoroční etuda mého života je tu sepsána!! A je to jak z laciné červené knihovny, trapnost nad trapnost :) ale tak má asi spokojený rodinný život vypadat...

Takže, co se vlastně dosud seběhlo?

rok 2011 - koupili jsme si s přítelem dům a odstěhovali se z Prahy na vesnici na Šumavě

rok 2012 - svatba

rok 2013 - první syn!

rok 2014 - zatím plyne ;)

a co se tedy stalo... :) Poslední příspěvek byl o velkolepé svatbě v country stylu.. Ten neskutečně rozjetý vlak se ne a ne zastavit a v říjnu 2012 jsem zjistila, že budeme za 9 měsíců tři!! Ač bylo mládě plánované, ten šok je paralizující... naštěstí trval jen chvíli a já si vše náramně užila!!! Až do nástupu na mateřskou jsem chodila do práce, dělala jsem kancelářskou krysičku. Do toho každý večer zakázky portrétování zvířat, kterého jsem se nechtěla vzdát. Na to všechno ježdění na našich milovaných koních až do 4. měsíce, pak denodenní práce kolem nich. Na velikonoce se nám narodil první potomek, naše milovaná kobylka nám porodila klisničku  . Čas plynul, břicho rostlo, ale sil neubívalo, ba naopak. Pořád jsem si říkala, kdy to přijde ten čas, abych se chytla jako správná nastávající matka za neskutečně bolavá záda, s heknutím dosedla na lavici a skučela, že už fakt nemůžu... měsíc před porodem jsem sekala křovinořezem trávu, dva dny před porodem jsem dodělala poslední zakázku 2 v 1 :) ( jo, moc pohodlně se mi nesedělo, něco překáželo), pořád se denodenně starala o dům a zvířátka. Denpřed nástupem do porodnice ( paní, z vás abysme to tahali heverem, vždyt jste 41+5 :) ) jsem šla ještě doprovodit kamarádku k rybníku, co tam šla plavit koně... koník tam měl těžký úraz, rozřízl si šeredně nohu.. ted se celé situaci směju, ale tenkrát to byli nervy... kamarádka vedla koně v šoku po hrázi, já běžela - ano, běžela!! :) do auta pro lékárničku, aby nám kůň nevykrvácel. do toho naháněla veterináře, aby přijel okamžitě šít. Pak když už byl kůň doma a veteřinářka štupovala pár posledních stehů, zálibně jsem nad ní stála a říkala ji " ukažte, no takový stehy budu mít zítra taky" a ona "jakto?" a já "no, protože mám jít zítra rodit, víte" 

asi tomu pomohl celodenní stres, ale v noci mi pak praskla voda... ráno se jelo... a stejně se synáčkovi ven nechtělo, rodili jsme s manželem dlouhých 17 hodin, ale zážitek skvělý ;) strašně ráda na to vzpomínám, to je vám pane adrenalin, to se jen tak nezažije :D Náš nádherný syn se narodil do neskutečně horkého dne ( to byly zrovna největší tropy z celého roku) v pátek 26.7.2013, šetřil si na nás míry 3415g a 52cm. Dostal jméno Toníček...

a o tom, jaký s ním byl první rok, protože - ANO - před týdnem oslavil svoje první narozeniny! Zase příště, jelikož musím zase jít kreslit... to víte, práce nepočká a kdy jindy makat, než když celý dům spí... :)