Nikdy by mě nenapadlo, že si pořídím tkalcovský stav a začnu tkát, ale život je plný překvapení. K ručnímu tkaní mě přivedly životní události a v podstatě syn, který je mi velkým učitelem. Po jeho narození jsem s ním zůstala sama. Bylo to velmi těžké období plné bolesti a strastí, ale ten malý uzlíček Lásky mi nedovolil nic vzdát. Nosila jsem ho v šátku a užívala si naši společnou blízkost. Stále jsem však toužila po seberealizaci a tvoření rukama. A bylo to tady - utkám si svůj vlastní šátek na nošení mého miminka.
To odhodlání bylo až magicky silné a já si našetřila na stolní stav na kterém jsem utkala svůj první šátek se jménem "Taj". Malé zkušenosti jsem měla ze školy, kde jsem přišla do styku s tkaním na rámu. Další informace jsem hledala na internetu a zkoušela, zkoušela až jsem utkala. Dodnes mám šátek plný chyb doma jako vzpomínku na odhodlání a touhu něco dokázat. A to byl start.
Tkaní mě pohltilo natolik, že jsem už nepřestala a myslím, že ani nepřestanu. Tkaní je vášeň a trpělivost. Každá nit vám projde rukama a vkládáte do tkaní všechny své emoce a energii. Tkaní je pro mě umění, vyjádření sebe sama. Ta úžasná nekonečná hra barev a materiálů. Jako malování obrazů. 
Celý ten proces, krok za krokem, hromada trpělivosti, přesnosti a na konci toho všeho držíte látku plnou barev. Někdo maluje obrazy, já tkám látky. Konečně vše zapadlo do sebe a já zůročila vše co jsem se v životě naučila. Je to úžasné tvoření:-) 
Kromě šátků na nošení miminek tkám šály, plédy, ubrusy, látky ze kterých se dá ušít cokoli 
:-) Každý kousek je originální originál s příběhem, myšlenkou, emocí. Mojí zásadou je to, že mě projekt musí bavit. Strojové výroby máme kolem sebe dost a já bych ráda zachovala v každém projektu kus sebe, stejně jako malíř zanechává kus sebe ve svých obrazech...
Solerin
