SOUTĚŽ O STŘÍBRNÉ NÁUŠNIČKY
...a co bylo dál???!
Hmmmmmm...
Toho večera se toho událo mnoho... tesaři mi donesli krabičku, co byla dobře uschována za komínem kdovíjak dlouho a já se pak dozvěděla o kovárně a kováři, co mi uměl stařičkou krabičku otevřít..
Vůbec jsem netušila, že v mém novém městečku je nějaký kovář..o to větší byl můj údiv, když jsem v něm uviděla... no, řekněme blízkou duši..:o)
...a ta milá a spřízněná kovářská duše mě toho večera doprovodila až domů... oklikou, tedy měla to být zkratka, ale.. ale nebyla... mně to však vůbec nevadilo...
Mistr kovářský vyprávěl a já se ptala a ptala.. až se ze všech těch otázek usmíval a v očích mu hrály plamínky, zato moje oči přímo hořely...
Srdce mi bušilo a kovová krabička se mi natřásala přitisknutá na hrudi a jemně si šustila..
A tak jsme došli až k mému domečku. Mistr se nadechl a zůstal stát..
"To tady bydlíte sama? Úplně sama?" zeptal se užasle..
"Ano!" odpověděla jsem jasným a pevným hlasem.
A to bylo téměř to poslední, co jsme si ten večer řekli..
I když mi bylo velmi hezky a myslím, že i jemu, nastal ten správný čas se rozloučit..
Když jsem jemně zaváhala, zdali ho pozvat dál, třeba na kafe :o) nebo čaj, podíval se mi do očí a já jsem polkla slova pozvání... raději....
Ten žár, co z nich šel... ten mě nepustil dál... cítila jsem jakousi posvátnou úctu k tomu člověku a nechtěla jsem překročit hranici, kterou jsme si takto určili..
Poděkovala jsem a jen tak potichu jsem špitla...
"Vás vůbec nezajímá, co je schováno v krabičce??" a šibalsky jsem se usmála..
Ale než stačil odpovědět, už jsem byla za brankou a on za mnou hlasitě volal: "Zajíííímáááá! ..a moc..." dodal už tišeji...
Se smíchem jsem na něj ještě zavolala: "Tak zítra v sedm?! Budou borůvkové knedlíky!"
Ani nevím, co odpověděl, protože to už jsem se vítala mezi dveřmi se svými dvěma kocoury..
Noc byla ještě mladá... jak by klasik řekl... a tak jsem si dala sprchu po horkém dni a jen tak, jak to mám ve zvyku jsem se v košilce schoulila do houpacího křesla na verandě, nalila si skleničku růžového vína, zapálila svíčky a chystala se otevřít tajemnou krabičku..
Víčko klaplo a hned povolilo...
Pomalounku jsem otevírala víčko a.... a zůstala jsem sedět s vytřeštěnýma očima...
V jemném hedvábném papíru, co byl potištěný fialkama, které už téměř vybledly bylo zabalené něco, co jsem nečekala...
A než budu pokračovat dále ve svém kovářském příběhu, měla bych jeden nápad..
Zkuste uhodnout, co bylo ve stařičké kovové krabičce uschováno...
Shrneme si indicie:
- krabička je kovová, veliká asi 26 x 20cm
- v krabičce je "něco" , co šustí NECINKÁ!!! Takže šperk to není!!!
- Přesto je to "něco" , co mě velmi překvapilo a naprosto nadchlo...
- Určitě mi zabere nekrátký čas nežli.....
Ale to už stačí.... :o) Myslím, že indicií již bylo vyřčeno mnoho...
A tak vyhlašuji soutěž o tepané srdíčkové náušničky... Lásku kovářskou...
viz. foto 
ZAČÁTEK: 13.7.2011
KONEC: 17.7.2011
Pokud Vás bude více nežli jedna, co uhodne, cože bylo v krabičce, pak o výherkyni rozhodne LOS!
Prosím, odpovědi mi pište vnitřní poštou a na konci soutěže kromě správné odpovědi a VÝHERKYNĚ, dokončím kovářský příběh...
Přeji mnoho štěstí ve zkoumání hedvábného papíru s fialkami...
Děkuji a moc se těším na Vaše TIPY!
Klára
