Pokračování příběhu, odhalení tajemství a......   

...a vylosování výherkyně!

Ve stařičké kouzelné krabičce byl skutečně pečlivě zabalený v hedvábném papíru nádherný deník ... ručně vázaný... v kožených deskách..
Opatrně jsem ho vyndala... teplá letní noc.. svíčky... seznámení s kovářem, který mi byl více než blízký... a teď tohle... Tajemný deník v tajuplné krabičce, která ležela roky za komínem..

Držela jsem deník a srdce mi tlouklo.. "mám vůbec právo deník otevřít..?" přemýšlela jsem skoro nahlas..
Upřela jsem prosebně oči k obloze poseté hvězdami a jakobych zahlédla jiskřičku... padající hvězdu..
"Je to jasné! Můžu!!!!! Můžu deník otevřít a číst si v něm!" zajásala jsem.
Opatrně jsem otevřela desky na první stranu a četla:

Anna Luisa Schellerová L.P. 1922

Nádherný modrý inkoust a velmi úhledné písmo pokrývá další stránky zažloutlého papíru..
Čtu velmi pomalounku, ale přesto mi oči těkají a mám obrovskou chuť rozběhnout se zpátky ke kovárně a ukázat svůj poklad mistru kovářskému..
"Anna Luisa.... Jak nádherně to zní.... Jaká asi byla?" mé myšlenky mi lítají v hlavě jako splašené...
Opatrně listuji dále... třeba.... třebaaaa....
"Tady je!!!!" Našla jsem uprostřed deníku malou podobenku.. vybledlou fotku dívky, spíše asi ženy s francouzským účesem a tajemným úsměvem..
Ale to už je hluboká noc... Sir Morris- britský kocour- mi jemně pochrupává u nohy a Monsieur Etiene- bílomodrý ragdoll- se už hodnou chvíli snaží dostat se mi na klín..
"No tak pojď..." nastavím náruč a už ho mám na klíně...
Krásně vrní...
"Dneska byl ale den..."  přemítám si v hlavě...
"Proč já si vlastně nepíšu deník???!" to už říkám polohlasem a usínám v sedě..

Už je čas jít spát.. ale zítra... zítra přijde na večeři mistr kovářský a deník má ještě tolik moc stránek.. Jsem zvědavá na Annu Luisu... jaká skutečně byla? Po čem toužila a o čem snila...

Ale to už jsem se přikrývala peřinou a poslední úsměv patřil mé nové kamarádce Anně Luise..
"Dobrou noc..."


Celý den jsem musela myslet na deník a na kováře...
"Vždyť přijde na večeři..." došlo mi záhy...
A když mám takový chaos v hlavě, pak je nejlepší si to pěkně popořadě rozepsat.. a už jsem zase u psaní...
"Zřejmě potřebuju deník.... Svůj vlastní deník...." Ze snění mě vytrhl až klapot kopyt...
"Kůň!" se smíchem jsem seběhla dolů k brance a už jsem viděla Michala a jeho koně.
Michal si zjevně chtěl povídat... byl milý, ale já se chystala na zcela nové šperky...
..na LÁSKU KOVÁŘSKOU...
V noci mi běhaly krásné něžně-hrubé-tepané šperky před očima a už jsem se nemohla dočkat až vlítnu do dílny a dám se do práce...
Ještě ranní kafe na verandě, pak udělat pár náčrtů, ráda pracuji se skicami a šup za kovářský špalek..:o)
Michal byl něco jako známý a byl by z něj moc dobrý kamarád.. pomyslela jsem si jen tak letmo a pustila Michala i nádherného koně z hlavy...

Celý den jsem z dílny nevylezla, až když se začalo smrákat s hrůzou jsem si vzpomněla na "svého" kováře, na deník... na všechny události, které jsem vytěsnila, když jsem se dotkla stříbrného plechu.. to se mi stává často...:o)
Miluju svou stříbrnou práci, snění při ni a kameny, co mi samy vyprávějí příběhy...
Večer byl tady...
Ještěže jsem pár dnů předtím udělala spoustu borůvkových knedlíků a teď je jen vytáhnu z mrazáku..
Usměvavá a celá "stříbrná" jsem pospíchala do velkého domu pod sprchu..
Knedlíky byly připravené a pomalounku rozmrzaly, byly jako peřinky... pohladila jsem je pohledem a všimla si deníku, co čekal na posvátné prozkoumání.. nedalo mi to... otevřela jsem první stránku a druhou a začetla jsem se.. jen tak v osušce s ručníkem na vlasech..zády opřená o stůl.. oči mi těkaly a já hltala každé slovo..
BUCHY BUCH BUCH na dveře... taky mám totiž krásné kované klepadlo.. pro takové věci mám slabost..
"Ano! Už jdu !" křikla jsem směrem ke dveřím a s deníkem v ruce jsem šla otevřít...
Jakmile jsem zprudka otevřela, myslela jsem, že mě klepne! Kovář!!!! Stál tam, díval se překvapeně na mně a v ruce držel něco červeného... Růže!!!! Růže z kovářské zahrady!
S očima na vrch hlavy jsem mu vrazila deník do rukou, strhla si ručník z mokrých vlasů, což bylo ještě horší nežli s turbanem na hlavě, něco jsem nesrozumitelně vyjekla...a už si jen pamatuju, že jsem ukázala směrem ke kuchyni, špitla něco o verandě a vyběhla schody po pěti zoufale si držící osušku a za mnou jako prapor vlál už jen ručník ..
Prostě to jsem celá já!
Za pár minut jsem už byla dole, trochu učesaná, ale oblečená a vysmátá..
Kovářský se taky smál... tedy smáli jsme se na celé kolo spolu!
A pak... když jsem nadýchané knedlíkové polštářky plné borůvek zalívala máslem a sypala nezdravým cukrem :o) po očku ...šibalsky si mě můj kovář prohlížel... nacopak asi myslel..
I když je to jedna z mých oblíbených otázek, teď jsem se raději nezeptala... raději..

Povídali jsme si a povídali...o deníku... o mé práci a nových špercích, o malování.. o milování NÉ! :o)... o borůvkách ,o snech, o kovadlině a kladivech.. o růžích a zahradě a taky o lidské samotě a ztracené víře v lásku..
Vysvitly hvězdy a nebe bylo tak jasné, že jsem ani nemusela zapalovat svíčky, ale mám světlo svíček ráda a tak jsem jich pár zapálila..
Ve světle svící jsou každé oči o mnoho zářivější...
A jak tak světlušky poletovaly okolo a nám pomalu vázla slova na jazyku a naše oči se spojily a... a vyšlehl nádherný duhový proud barev od něj ke mně- z očí do očí... a možná ... možná bych dostala svůj první kovářský polibek... v tom okamžiku ANO PŘESNĚ V TOM OKAMŽIKU se ozval veselý mužský hlas: "Haló Kláro! Nespíš!"
"Co to proboha je?" ztuhla jsem... tedy.. " kdo to je....??! Teď a zrovna když, mi bylo tak nádherně!!!" můj obličej mluvil za mě.
Ale to už se branka otevřela a dovnitř vešel Michal! S lahví nějakého vína...asi...a mával jí před sebou..
"A jejda!" vypadlo z něj poněkud rozpačitě..
Ale můj kovářský se nedal ničím vyvést z míry, na rozdíl ode mě...
Vstal a jakoby tady byl doma odjakživa přivítal se smíchem Michala a nabídl mu mé knedlíky- borůvkové!
Michal se dal do jídla hned asi byl hodně hladový anebo chtěl, aby tato trapná situace byla už za námi...
A tak jsme strávili dnešní noc spolu... všichni tři.... Tedy bylo nás pět... Já , kovář, Michal a mí dva kocouři... Pes i kůň zůstali doma...u kováře...a u Michala... naštěstí...
Byla to krásná, upovídaná a prosmátá noc...
A mně se tak nějak ulevilo.... Asi nejsem hned teď připravená zase někomu uvěřit...
No uvidíme.... Poradím se s Annou Louisou....
...a vím, že to nebyla rozhodně poslední večeře...

...a toto jsou mé šperky kovářské...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

...růže z kovářovy zahrádky, skoro takové, jako mi tenkráte donesl...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

..srdce kovářivo, tak drsné, ale přesto plné něhy... a náš zásnubní.... ale to myslím předbíhám... kdopak ví, co nám život ještě přinese... takže tento příběh ještě nekončí..... zdaleka nekončí.... :o)

Ale teď k soutěži!

Jelikož jste nadmíru bystré bylo Vás skutečně mnoho, co hádaly správně...

Celkem 32.

A teď, právě teď se losuje..........................................................

VYHRÁVÁ.......

     VYHRÁVÁ ČÍSLO 26 , KTERÉ PATŘÍ ......JEDUFCE....

Losoval kovářský svou vlastní rukou...viz foto...

Jedufce gratulujeme!!!!!

A po zaslání adresy odesílám slíbené náušničky...

Ale protože je léto a já lituji, že nemohu poslat náušničky každé z Vás... vymyslela jsem toto...

Každá, která se zůčastnila soutěže- ať už hádala dobře, či ne, má nárok na 10% jednorázovou slevu v mém obchůdku... prosím zadejte při objednávce tento kód:

I5M-8GD-IU1

A obdržíte slevu na Vaši objednávku 10% ( sleva se automaticky odečte) platí ode dneška 17.7.-31.8.2011. Tedy do konce prázdnin....

:o)

Velmi si vážím Vaši účasti v mé soutěži a už teď vím, že to nebyla zdaleka poslední soutěž..

Děkuji a přeji všem nádherný večer.... snový a tajemný... voňavý a plný pohody...

Klára {#emotions_dlg.naruc}