Aneb láska prochází žaludkem. Banální úsloví, že? Všichni jsme ho slyšeli už tolikrát. Někomu připadá vtipné, někdo ho používá konverzačně, někdo se může i ušklíbnout. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vám víc chutná doma. Když pro vás někdo uvaří s láskou a nemusí být světovým šéfkuchařem. Stačí něco docela obyčejného. Vzhledem k faktu, že bych nedokázala tak dobře popsat, co mám přesně na mysli, dovolím si teď úryvek z mé oblíbené knížky Jamese F. Twymana „Láska, duše a francouzská kuchyně“:

Dokonale vypitá láhev

image

„Povím ti příběh někoho, kdo je neuvěřitelně bohatý,“ odpověděl Roger. „Před několika lety chtěl místní gentleman, kterému se velmi dařilo, zorganizovat charitativní večeři a dovezl z Paříže Alaina Dutourniera, aby připravil jídlo. Alain je jedním z nejlepších šéfkuchařů vůbec – opravdová hvězda. Organizátoři večeře se rozhodli, že bude bydlet u nás v Drew House – asi proto, aby se cítil více jako doma. Když dorazil, netušil, že penzion vlastní také Francouz.

My dva

image

Celou dobu, co u nás bydlel, jsem chtěl, aby odpočíval a aby mi dovolil pro něj vařit. Byl to člověk, který trávil veškerý svůj čas vařením pro ostatní, vytvářel fantastická jídla, která vyhrávala mezinárodní ocenění. Večer jsme spolu pili víno a vyprávěli si příběhy. A jednoho večera jsem mu položil otázku: Co by bylo jeho posledním jídlem, kdyby mu na zemi zůstal už jen jediný den? Očekával jsem vysoké kulinářství, haute cuisine – je to tak talentovaný kuchař - , ale on šel úplně jiným směrem. Řekl mi, že by si udělal smažená vajíčka.“

Nejlepší jídlo

image

„Děláš si legraci! Proč by si vybral právě vejce, když mohl mít, cokoliv chtěl?“

„Přemýšlej o tom chvilku. Máš pravdu. Tenhle člověk by mohl dostat cokoliv, i to nejchutnější jídlo na světě. Ale on se spíš zaměřil na pocit. Řekl mi, že když byl malý, jeho maminka mu každé ráno připravovala vejce. Jeho poslední jídlo, ale neměla být obyčejná vajíčka. Musela by být usmažena na kachním nebo husím sádle, protože takto připravená jsou nejchutnější. Vajíčka by sesbíral v kurníku za svým domem. Také by si venku na zahradě utrhnul zelenou papriku a od pekaře v ulici by koupil čerstvý chléb. Tohle všechno by muselo jeho poslední jídlo obsahovat, aby bylo opravdovou připomínkou lásky, kterou mu jeho máma dávala prostřednictvím jídla.“

Dnešní doba je rychlá, docela často si lidé jídlo objednávají nebo doma uvaří něco tzv. narychlo. Já jsem zastáncem hesla, že v jednoduchosti je síla, tudíž nic složitého nevařím a většinou se držím i osvědčených receptů. Ať už servírujete jakékoli jídlo od chleba s máslem po coq au vin (kohouta na víně), vždycky do něj můžete přidat tu nejdůležitější ingredienci: Lásku.

Slunce mých dnů

image

Na závěr Vám položím otázku: „Jaké by bylo TO Vaše poslední jídlo?“

Moje odpověď (Simasen) je: Babiččiny karbenátky. Smažila je na pánvi, od které mě držela dál, aby mě nepoprskal olej. Hotové karbenátky pak dávala do starého trochu oprýskaného modrého kastrolu s pokličkou, aby zůstaly teplé, než se bude servírovat oběd. A když nějaké zbyly, zůstaly v kastrolu na sporáku a odpoledne se na ně dalo chodit. Odklopila jsem pokličku, jen tak do ruky si vzala karbenátek a labužnicky ukusovala. Dodnes z nich TO vzácné koření cítím.

Mňam

image

A Moničina (FMdesign) odpověď: Miluji nadýchaný tvarohový dort s vláčným korpusem. Sice je to kalorická bomba, (1kg plnotučného tvarohu, kysaná smetana aj..), ale když se udělá dobře, je to exklusivní chuťový zážitek. Většinou mi tuto lahůdku dělá manžel a děti, o to víc si jí užívám a miluji. U nás jistě platí „Láska prochází žaludkem“. 

Chuť pozdního léta

image

Těšíme se na Vaše odpovědi v komentářích a přejeme: Dobrou chuť!

Sima za Simasen a Moni za FMdesign