… asi takhle to u nás doma vypadalo celý minulý týden, kdy jsem se konečně odhodlala k vyfocení a vystavení nových látek. Když mi kamarád poslal začátkem června balík z Indonésie, ani ve snu by mě nenapadlo, že mi bude trvat celého čtvrt roku, než látky opustí svůj papírový domov a rozletí se do světa. Avšak léto bylo plné jiných povinností…
A tak jsem teprve minulý týden našla čas pustit se do toho, na co jsem se těšila celé léto – žehlení a focení, ale především vzpomínání. Látky pro mě rozhodně nejsou zbožím, kterým si chci naplnit peněženku, naopak, jsou vzpomínkami na krásných 5 měsíců, které jsem loni v Indonésii prožila a které mi v mnoha ohledech otevřely oči. Jsem moc ráda za každou novou objednávku, protože pro mě znamená, že někdy v budoucnu mi třeba přiletí z daleké Jávy další balík…
Jestli to všechno má smysl, nebo jestli jsem raději místo focení měla umýt okna, posuďte sami! :)
Krásný den.
Toko Batik :)
