Patřím k lidem, kteří si dobře odpočinou u starší, už několikrát přečtené knihy.

Třeba na houpací síti někde ve stínku na zahradě.

Letos jsem znovu šáhla po Švýcarském Robinsonu Johanna Davida Wysse, kterou znám ze svých dětských let. Utíkala jsem se k ní vždy, když jsem byla nemocná, ubolená, smutná. Proč? Je to kniha o lásce mezi rodiči a dětmi, o vzájemné důvěře, úctě a toleranci, o pracovitosti, o chuti žít, o naději. Psáno prostým, jednoduchým i možná naivním stylem,  pro každého. 

Při čtení jsme na chvíli součástí  hezkého rodinného kruhu, příběhu. 

Líbí se mi - dnes by se řeklo - vědomá výchova:  sebevědomému až sobeckému ubrat, aniž by byla zraněna hrdost a sebeúcta, plachému a zranitelnému dopřát čas, naslouchat, a postupně mu dopomoci uvěřit ve vlastní, byť odlišné, schopnosti. 

..................................................................................................................................................................

 

A pro letošní léto jsem si přibalila ještě jednu knihu - novou a velmi současnou.

 

Kniha k zamyšlení, ke studiu.

A snad i přitakání - a tak to je...