Kovy železné, barevné i drahé se zpracovávají mnoha různými způsoby.

Ráda bych vám představila techniku, díky které vzniká většina mé produkce. Je to velice stará technologie, jejíž prvopočátky nalézáme už v době bronzové.

Nejprve bylo lití poměrně primitivní, přesto na svou dobu kvalitní. Nejdříve lidé vyškrabávali jednoduché tvary do měkkého mastku, časem otiskovali různé předměty do jemného jílu. Následně do dutiny nalili roztavený kov. Tento jednoduchý princip používáme dodnes s pomocí moderního vybavení.

Na začátku potřebujeme model konečného výrobku. Osvědčil se vosk, který se teplem snadno vytaví z formy ven, jak i samotný název napovídá. Vosk se používá většinou tvrdý, tzv. modelářský, protože v ruce při opracování netaje a snadno se neulomí. Buď jednoduchými nástroji nahřívanými nad plamínkem, nebo moderními a rychlejšími pájkami, které mají stálou teplotu, vhodnou k roztavení vosku (cca 70°C). Takto vymodelujeme předmět tvarově shodný s konečným výrobkem.

Voskové modely se naštěstí dají množit. Kovový výrobek dokonale vyčištěný, vyleštěný se zaleje do silikonové hmoty, která vulkanizací vytvrdne. Do takové formy se stříká ohřátý vosk, ten se po schladnutí velmi opatrně vyloupne z gumové formy.

Voskový odlitek se přitaví na tzv. stromeček nálitkem. Nálitek se na model buď nataví dodatečně , nebo zůstává ze silikonové formy. Vosků muže být na stromečku větší množství.

Tento stromeček se zalije licí hmotou, připomínající sádru nebo keramiku, která je velmi jemná - dokáže přenést i otisky prstů, a zárověň beze změn odolává vysokým teplotám.

"Sádrová" forma se pozvolna temperuje, tím dochází k vytavení vosku a vypálení formy. Do ještě horké formy se lije roztavený kov. Jsou různé způsoby jak dostat kov do nejzašších koutů licí formy.

Původně při zatékání kovu do formy lidé spoléhali na zemskou gravitaci, později vymysleli tzv. "lití do praku" - do kapsy na šlachových řemínkách umístili formu s roztaveným kovem a velmi rychle ji roztočili. Odstředivou silou kov zatekl, kam měl. Avšak tento způsob je velice nebezpečný, forma se může roztrhnout, kov vystříknout, nebo "jen" vyletí forma z kožené kapsy. Nyní se např. v dentálních laboratořích a v malovýrobě používá vertikálních nebo horizontálních odstředivek. Zatím asi nejmodernější technologie, je využití vakuového lití. Při něm se ve formě vytvoří vakuum a po odpichu v tavící části přístroje, proudí kov podtlakem do dutiny po vosku.

Forma i s kovem musí zchladnout, pak se rozbije a vyndá se kovový stromeček, odstraní se z něj sádra, odskřípají kovové odlitky. Z odlitků se obrousí nálitky, opilují ostatní nedostatky, smirkuje povrch dohladka atp. Pro další lití je nutné sestavit novou formu, což je trochu usnadněno množením voskových odlitků.

Tato technologie se s malými obměnami používá při lití zlatých a stříbrných šperků, bronzových a mosazných průmyslových kovodílů a dokonce i při výrobě zlatých náhrad ve stomatologii.

Pokud jste dočetli až sem, mohly by vás zajímat repliky lité do ztraceného vosku, z červeného bronzu (s 94% mědi - materiál při jehož lití je hodně komplikací z důvodu nízkého obsahu tavidel), které najdete v mé prodejní galerii zde

Děkuji za vaši pozornost a přeji příjemnou prohlídku mého obchůdku.

V případě dalších dotazů mě, prosím, kontaktujte.