Máte-li rádi houby, nastal pravý čas na ně vyrazit. Mrazy pominuly, sníh roztál, vody je dost a zimní houby nabraly druhý dech. Zimní houba, kupříkladu penízovka sametonohá, hlíva ústřičná nebo Jidášovo ucho; není hřib molitaňák, z nějž se stane při výkyvu teploty nepoživatelná hmota. Zimní houba si zmrzne, odpočine pod sněhovou peřinou a ve chvíli, kdy teploměr vyleze nad nulu, se probudí, nacucne vodou a roste dál.

Otázka zní, kde takovou houbu hledat. Ne, nemá smysl vyrážet do borového či smrkového lesa, ten se v zimním období hodí jen na procházku, ale ne ke sběru hub, ty tam teď nenajdete...

Hlíva ústřičná roste zásadně na mrtvých listnáčích. Dívejte se po spadlých kmenech a pařezech, zvedejte oči k neživým břízám, habrům a olším. Hlíva je škodolibá a někdy roste i ve výšce, kam nedosáhnete. Buďto žebřík s sebou, nebo začněte se šplhem. (Divočák vás naučí šplhat i po hladkých kmenech.)

Penízovka sametonohá roste rovněž na listnáčích, ale nepohrdne na rozdíl od "ústřice" ani živým stromem. A stejně jako ona umí po stromech i šplhat.

Penízovka je sice drobná, ale když jí počasí přeje, rozroste se do velkých trsů. A použití má opravdu široké - vrazíte ji pod maso, uděláte s ní omeletu, naložíte ji do octa... Splést si ji nemůžete - je to oranžové, lesklé, je zima a roste to na "listnáči".

Posledním zimním otužilcem je boltcovitka bezová alias Jidášovo ucho. Ušiska najdete téměř výhradně na bezech a pokud je mokro, přinesete jich domů metrák. Možná je znáte pod jménem černá nebo čínská houba, hojně se používají do čínských masových směsích a polévek. Ale je škoda se omezovat jen na čínskou kuchyni, ušiska sluší i tradiční české bramboračce, rizotům, zeleninovým salátům i směsím naložených hub. Navíc podle Číňanů mají ušiska spoustu zdravotních účinků a nejsou houbově "rozbředlé", naopak příjemně "křupou" mezi zuby. 

Možná teď máte chuť okamžitě vyrazit do lesa. Tak ještě chvilku počkejte, nikam nechoďte, protože v lese jako takovém toho opravdu moc nenajdete. Jen kosti, lebky a zuby liščích obětí. Na zimní žoužel se musí jít do remízků, větrolamů a do lesa většinou jen na kraj. Ano, přesně do toho bordelu, který na kraji lesa bývá; mezi bezy, hlohy, plané třešně, pneumatiky, osiky, stará vyhozená křesla, olší, břízy... Tam, kde rostou na jaře orseje, sasanky, fialky a miřík. Je-li mokro a teplota mezi 5 až 12 stupni, nemůžete, Petro, přijít s prázdnou. Možná budete mít ruce orvané od šípků a hlohů, ale stojí to za to:-).

A nezanedbatelnou výhodou zimních hub je, že se neotrávíte. Ne, nic jedovatého v tomto období nenajdete, první "žabina otravná", zvonovka jarní, se většinou objevuje až koncem března.

A pak je tu ještě jedna možnost, jak si zahoubařit. Bez problémů dnes koupíte sadbu hlívy a penízovky. A na zahradu seženete kmen ořešáku, březový nebo habrový špalek, navrtáte do něj díry, nasadíte houby a čekáte na dobré počasí.