Au! Co to bylo? Javajs!! Nepíchej do mě! Aúúúúú.

 

„Jé a už je na světě!“

 

Kdo to mluví? To je jako na mě? Jasně, že jsem na světě. Proč bych jako nebyl? To je ale nesmysl.

 

Ona do mne šťouchá, co to děláš? Nešťouchej mne do bříška! Je to moje bříško... jdu pryč, abys věděla.

 

„Zas mi mrška vyklouzla – kampak se mi jen schoval? Áha, tady je pod stolem. Tak pojď zpátky k mamince, ještě tě malinko urovnám a půjdeš za ostatníma.“

 

To lechtá, nemačkej.... no za ouškem podrbat můžeš... jooooo a pod bradou taky, ale na bříško mi nesahej, jo! Cože, za kým? Nechci! Chci!

 

Ahojte ve spolek – kdo pak jste?

Jé, ten je divnej – on neví, že je potkan!

 

Náhodou vím, ale nevím, kdo jste vy … vy... vy ostatní!

 

Nějak naprdnutej a přitom teprve pár chvil na světě – budem se s ním vůbec bavit? Všššš, bršššš, íííkx, brššš!!

Dobře, porada proběhla a prý jsi ok. Tak jak se jmenuješ? Já jsem Olin, tohle je Marvin, Karel, Petr a vedle mne je Marcelka a támhle vzadu spí Jonáš.

 

…

 

Jé on nemluví!

 

Mluvím! Jen, jen, já vlastně... to.. no....

 

Jů, ty jsi tak mladý, že nemáš ještě jméno? To maminka brzo napraví – uvidíš. Pojď, vezmeme tě zatím mezi sebe, ať nemáš malé dětské trauma.

 

Dík a co je to to trauma?

 

No to je, když..

 

„Á tady jste! Mám pro vás úžasnou novinu! Půjdete do světa! Těšíte se? Vaše maminky už na vás čekají a nemůžou se dočkat. I bráškové a sestřičky se na vás těší. Vezmeme to popořadě... “

 

Počkej Marcelko – kam nese máma Olina? Já to nechápu – za jakou další maminkou a bráškama? To jste přece vy nebo ne?

 

Ty hlupáčku, tahle maminka nás vytvořila, ale patříme jiné – u té budeme už na pořád. Prý je to ráj, jen samé hraní a válení a tak! Chceš přece do ráje, ne?

 

No já nevím, mě se líbí tady, nevím jak vypadá ráj... a nechci tam. Nechci nikam, chci být tady, ještě jsem to tu pořádně neprozkoumal... pod stolem to není špatné, ještě se odkutálím za skříň. Fuj - to je prachu. Pčííík!

 

„Vida, tady jsi! Málem jsem tě ztratila. To by bylo zlé! Pojď vyčešu ti kožíšek a připravím na cestu.“

 

Nechci. Nechci! A NECHCI! A navíc – nikam nemůžu, protože nemám jméno!

 

„Zas se mi ztratil – kdepak jen je? Á zase na zemi, asi jsem mu neměla dávat tolik do bříška – každou chvíli se někam zakutálí. Ale máš pravdu ty trdýlko – musím ti před cestou dát jméno. Ale nejdřív tě vypravím a jméno vymyslím pak.“

 

Co je to? Chichi – nelechtej! A há, takže já budu mít pláštěnku, domeček přenosný – a co mi na něj píšeš? To je adresa? Co je to adresa? Jo ták, to je to místo, kde je ráj a nová maminka a noví bráškové a sestřičky, tak to jo. Ale proč tam píšeš tu druhou? A proč ji škrtáš? Chmch, to asi škrtáš sebe a poputuju na tu druhou. Tak tomu už rozumím.

 

„No ty jsi ale spokojená krásná myšička, tak šup, oblečem tě a jdem.“

 

Počkéj, to jméno! Brfpf, nech toho, já nechci, nemůžeš mne poslat samotného bez jména, to nejde. Jak se nové mamince představím?

 

Uf, a už jsem v černé tašce, kam mne nese? Haló? Je tu někdo?

To víš, že je, jsme tu všichni až na Marcelku.

A kam jdeme?

Máma nás nese na poštu – kam jinam. Tam dostaneme čísílko a poputujem do ráje.

Jé, to bude krása...

Já se tááák těším!

Srandá, bude to srandá!

Ale já nikam nechci a nemůžu, já ještě nemám jméno! Fňuk!

Neboj, to brzo dostaneš.

 

Jau, to je to slavny číslo? A proč mne ta paní u toho plácla? Divná paní – nemám ji rád. Mamííí, mamíííí, já... já ti nestihl zamávat a poděkovat! Mamí a tys mi nedala jméno. Jsi protivná a já tě stejně nemám rád!

 

Au, proč mne hází do koše? Oline jsi tu?

Jo, co porád chceš – todle je jízda života. Užívej si a mlč.

Jsme tu zatím všichni, ale brzo nás rozdělí, tak ahoj!

Ahoj!

Ahoj!

 

Juj něco na mne spadlo a dost to drkotá, kde jsme?

Jsme v autě a jedem na další stanici. Užívej si a mlč.

Tak jo. A kdy tam budem?

Nevím.

A jak se to pozná?

Že zastavíme, ne asi...

Aha, to jako teď už jsme tam?

Ne! To je jen křižovatka, užívej si a mlč!

Tak jo. A není to trošku nuda?

Brffff.

Hmmm, je to tu nakonec docela fajn, jen tu není nic vidět, proč tu nejsou okýnka? Jak si mám užívat, když nevidím ven?

Mlč.

Tak jo.

Už tam budem?

Ne....

Už? Au! Nešťouchej do mne jo! Jau. Dobře už mlčím.

 

Prej užívej si, ale přitom mlčí jak zařezaní. K čemu jim to je? Umí mluvit a nemluví.... to teda podle mne žádny užívání není. A vůbec. Jůůůů, asi jsme na místě.

No to teda, ty máš ale ránu. U tebe nezůstanu!

 

Muhehe, kluci slyšeli jste to? Cha chá prfche – to není tvoje nová maminka, to je jen pošták s drdolem. Ovšem proč má holčičí drdol, tak to fakt netuším. Jsme na přestupní stanici. Tady se už opravdu rozloučíme. Všem přeju hodně štěstí!

My tobě taky!

Já taky!

I tobě!

 

Jů, kde to jsem? Tady je to véééééélkýýýýýý. A tolik světel a skluzavek a různých hejblátek a balíků a dopisů a .. a ...a no to je džůůůůvááá. Já, já, já chci taky na kolotoč a ještě jednou. Jauvajs, proč nemůžu dvakrát?

 

„Praha – ta nepatří do Tábora.“

 

Ty jeden ošklivej, nemačkej mne tolik. Bléééé, to víš, že půjdu zrovna tam, kam ty mne hodíš. To by se ti líbilo.... ani za nic! Tahle skluzavka je léééépšííí.

 

„Jé – co tu dělá Praha? Tady jsou České Budějovice!“

 

Au! To je ale buran! Ale zas jsem na kolotočíííííííí, supér! Né to je ten ošklivej, co mne mačkal. Schovám se radši tady pod ten balík... UF! Neviděl mne. To je jííízdááá.

 

Olin měl pravdu, je to tu fakt super. Sice jsem na cestu nechtěl, ale je to fakt parádní. Možná to aj té mamě odpustím! A jedééém. O ou.

 

„Nechápu - co Praha dělá v Olomouci?“

 

Ale no tak kluci, mačkejte mne jemněji! A jedéééém.....

 

…... uf, už jsem nějaký unavený, zalezu si pod kolotoč, potřebuju si na chvilku dáchnout, před další jízdou.

 

Brrr, to je mi zima. Proč je tu tma? Aha, já jsem usnul v třídící hale. COŽE!! Ne, to ne! Mamíííí, maminkooo, Oline, Jonáši, Marvine, Marcelko! Aj, ta vlastně s náma nejela. Fňuk, je mi zima... co jen budu dělat?

 

Jé, co tu děláš?

Fuj, to jsem se lek! Kdo jsi?

 

Já jsem méďa Brumla.

A jak to, že si tu takhle v noci a sám?

No, v noci jsi tu i ty, ale já sám nejsem. Mám tu kamarády. Pojď se mnou. Představím ti je.

Děkuju, ale to já nemůžu.

Proč ne?

Já musím za svou maminkou.....frf

Aha, tak běž no. A jak se jmenuješ?

Búúúúúúúúú, fňuk, bééé éé škyt, já právěže nevím, proto pospíchám za maminkou....jenže nevím, kam mám jít.

 

Aha, no tak to máš těžky.

Hele nebuť labuť Brumlo a řekni mu, že mu pomůžem.

Jé labuť!

Ano, labuť. Eleanor jméno mé. Měla jsem tančit na jezeře, ale jaksi jsem zůstala tady s Brumlou. Utři si slzy miško a jdem.

 

Já nejsem miška, fň fň, jsem potkan.

 

To jsem poznala, truhlíku, ale slyšela jsem, že nemáš jméno a miška mi přišlo fajn.

 

Miška s měkkym i a malym m? To není moje jméno!

 

Přesně, není to jméno a ani jsem ti neřekla myši – nechtěla jsem tě urazit – ale nějak na tebe volat musím nebo ne?

 

No to asi jo, tak jo. Tak mi zatím říkej miško (ale stejně jsem velkej, macatej potkan!)

Jednou budeš i hrozně hroznej velkej, macatej a spokojenej potkan. Ale zatím pojď miško s náma. Ukážem ti cestu. Podrž – kouknu se, kam máš vlastně namířeno. Do Prahy? Ale tady přece už jsi? No tak to máš ještě čas i na mejdan! Pojď nejdřív s náma – představím tě ostatním. Pak půjdeš domů – máš to tu kousek za rohem. A navíc, jak tak na to koukám, můžeš si zkrátit cestu poštovním taxíkem. Brumlo nešťouchej do mne.

 

Hele ty labuťo, dlouhej krk máš, ale nevidíš, že míří na sousední poštu. Takže je vlastně už skoro doma. Je vyřešeno - jdem slavit! Brum, brum, brum – jdem si dát rum!

 

Ty, Eleanor, není on nějaký bručoun?

Ještěže tě neslyší! A neříkej mi Eleanor - stačí normálně Eli, jako všichni. A neboj, rum stejně nemá. Ale i tak pospěš, ať na nás něco zbyde!