Když se nám před čtyřmi lety narodil syn, smířila jsem se s tím, že nebudu šít oblečky na panenky, že dětský pokoj bude spíš pirátská jeskyně než pokoj princezny, že prcek si bude spíš kopat s míčem s tatínkem než by se mnou vymýšlel zdobení pokojíčku. Však to nevadí, kreativně se „vyblbnu“ jinde, říkala jsem si...

Jenže pak se jednoho dne ozvalo: „Maminko, já bych chtěl kuchyňku...“.  Čekala bych tuhle větu spíš od holčičky, ale dobrá, inu proč ne. Jen kupovat se mi ji zrovna nechce, tak nějak tuším, že si s ní chvilku pohraje a omrzí ho to, je to přece jen kluk a na to, aby z něj byl Jamie Oliver nebo Zdeněk Pohlreich, je přece jen trochu brzo.

A pak přišla inspirace – jedna stará židle, plechovka barvy a recy soutěž zde na Fleru.

Ale hezky od začátku

Na balkoně nám "strašila" už nějaký ten pátek jedna stará oprýskaná židle.

Tu bylo třeba pořádně oloupat, obrousit a odrbat.

A pak samozřejmě znovu pořádně natřít. To už jsem zapojila do "práce" i budoucího kuchaře 

Do nové kuchyně patří samozřejmě nová pracovní deska. Vyřízla jsem ji ze sololitu (poradíte si s ním i modelářskám nožem - takovým tím zalamovacím). Připravila jsem i otvor na dřez.

Pěkně ji natřít, vsadit dřez (plastová krabice z IKEI) a namalovat sporáček.

Beterie je ze staré pěnové natáčky, tvar pomáhá držet pevný drát, stříbrná barva tomu dává ten správný "nerez" vzhled. Kouhoutky jsou z víček od PET lahví, natřených na stříbrno s barevným rozlišením teplá/studená voda.

Sporák tvoří dvě namalovaná černá kola a "čudlíky" - opět vršky z PET lahví.

Plátěné košíky zakryly opěradlo a ještě tak přibyl další úložný prostor.

A tady už je celá kuchyňka, dole je ještě odkládací polička a troubu tvoří plastová krabice.