Blíží se květen a s ním Den matek, kterému je věnovaná druhá květnová neděle.
Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo
co psát, jak dopis začíti.
Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.
Přeji Ti dnes v den Tvého svátku
- ve slově Tvého velké T -
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
štěstí - po t se píše ě -
a zdraví - a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
A trhám papír, muchlaje ho
- maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého -
tu v odhodlání zoufalém
přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
Jaroslav Seifert nám touto dojemnou básní ukázal, že žádná slova nedokážou vyjádřit naši nekonečnou vděčnost mamince za všechnu péči a lásku, kterou nám věnuje. Přesto to zkoušejme znovu a znovu. Každou maminku potěší i malý dárek věnovaný z lásky.
V mém obchůdku a v obchůdku naší babičky nabízíme věci užitečné i pro radost.
Neváhejte a přijďte si vybrat. Těšíme se na vaši návštěvu a rády vyjdeme vašim požadavkům vstříc.
