Už zase jsem se tam přistihla. Kde? V papírnictví. Nasávám vůni kartonů a kochám se nádhernými designovými papíry. Když v tom se postarší pán s károvaným kloboukem rozhodným hlasem táže obsluhy: „Ještě bych potřeboval hrotítko. Měla byste pro mě nějaké, mladá paní?“

To slovo proletělo celým obchodem a vrátilo se jako bumerang k překvapené ženě za pultem. Tmavovlasý muž stojící ve frontě se překvapivě pohotově a s ochotou ujal pomoci zaskočené prodavačce a pobaveně se zeptal: „A co tím hrotítkem přesně myslíte, pane?“

„No, takovéto to hrotítko, jak se tomu dnes říká …? Víte, za mých časů bylo všechno jinak.“ Ačkoliv jsem nebyla tázána, hlavou mi projížděly všechny možné asociace k tomu slovu. Hrotítko od slova hrot. To je jasné. Jenže o jaký hrot tady běží?

„Á, vy určitě myslíte tóó … ořezávátko. Víte, že to slovo jsem naposledy slyšel od mého dědečka? To je už pěkná řádka let!“ Tmavovlasý muž přeťal tok myšlenek zřejmě každému, kdo se v té chvíli nacházel v obchodě a napjatě sledoval, co se z výrazu vyklube. Prodavačka si viditelně oddychla. Zakroutila nevěřícně hlavou a už na pult rovná všechny druhy hrotítek, které má skladem.

Chod papírnictví se vrací do vyjetých kolejí a lidé obracejí své pohledy zpátky k regálům. Co se však s jistotou už nikdy do stejných kolejí nevrátí, je to, jak budu říkat svému zelenožlutému puntíkatému ořezávátku. Už navždy to pro mě bude hrotítko. Hrotítko se zásobníčkem:-)

Puntíkaté hrotítko se krásně vyjímá i mezi potřebami na výrobu dárkových krabiček.

Vaše Petra F.