MECH je souhrnný název pro nevelké zelené rostliny s výraznou schopností zadržovat vodu.
Botanici znají kolem 25 000 druhů těchto pionýrských rostlin osidlujících i ta nejodlehlejší vlhká místa na planetě. Výskyt mechů závisí na klimatu a koresponduje s kolísáním vlhkosti v čase i prostoru. Jen u nás se počet odhaduje na téměř 900 různých druhů.
Schopnost mechů vést vodu svým tělem je díky absenci cévních svazků omezená, proto mechy dorůstají jen nízkého vzrůstu, nicméně exotické druhy mohou dosáhnout výšky až 70 cm, zavěšené pak ještě více…, ovšem takový porost u nás nepotkáme ani v nejhlubších lesích…
Na Zemi jsou mechy domovem už 400 miliónů let a jsou tedy mnohem starší než dinosauři. Otisky těch nejstarších mechorostů můžeme dnes najít zkamenělé v břidlicích, uhelných žílách a sedimentech. Zahrádkářům i lazebníkům dobře známá rašelina vlastně vzniká právě z vysokých vrstev mechu rašeliníku; rašelině se dokonce někdy říká „nejmladší uhlí“.
Mechy hrají stěžejní a nezastupitelnou roli při zadržování vody v krajině, proto jsou v lesích také chráněny zákonem. Rovněž v produkci kyslíku jsou mechy naprosto nepostradatelné a lze říci, že bez mechů by nebylo na Zemi života, jak jej známe. První doušky kyslíku z rostlin v bažinách totiž pocházejí právě od mechů…
Jakkoli na mech v trávníku milovníci uklizených zahrad hromadně žehrají a snaží se svůj nekonečný „záhon lipnicovitých“ zbavit i té nejmenší snítky mechu, světoznámé japonské zahrady jsou naopak mechem přímo proslulé. Měkoučké bochánky a kopečky nejrůznějších druhů a barevných odstínů mechů jsou tam hýčkány a opečovávány s nevšední vytrvalostí. Ty nejstarší mechové zahrady jsou velmi ceněny a považovány za zenová umělecká díla, vytvořená generacemi zahradníků v souladu s přírodou; všechny vypadají velmi krásně a přirozeně – vlastně trochu jako český mechový les...
Mech opravdu dokáže obrůst téměř cokoli, má-li dost vláhy; stačí mu vlastně i jen mlha.
Asi všichni známe ten jedinečný pocit na bosých chodidlech, vstoupíme-li do měkkého a stále chladivě vlhkého mechového polštáře...
Má-li mech čas, nerušený klid a aspoň trochu vhodné podmínky, dokáže obejmout celé skály stejně přirozeně jako kořeny stromů či lidské výtvory…
Ve vlhkých oblastech světa, kde je dostatek vzdušných par, rostou mechy dokonce volně zavěšeny na větvích stromů jako dlouhé vousy starců, aniž by potřebovaly půdu pro své kořínky.
Nemusíme však nikam cestovat: stačí zaostřit svůj pohled v blízkosti našich domovů a jistojistě se s mechem potkáme. Celé hodiny lze pozorovat také život uvnitř mechů, neboť tento mikrosvět je domovem nesčetných mrňousků fauny i flóry, jakýmsi zeleným vesmírem živočišné a rostlinné říše.
Poslední suché roky sice ubraly kyprým bochánkům na sytosti, ale i po mnoha letech žízně jim stačí trocha deště a mech se opět zázračně zazelená, dokonce se objeví i tam, kde bychom jej nečekali a právě o něj nestojíme – zahradníci, pokrývači, kameníci či restaurátoři soch by jistě mohli vyprávět...
À propos – všimli jste si někdy neuvěřitelné podobnosti kopečků mechu a pohledu na zdravou lesnatou krajinu (dokonce z ptačí perspektivy) ?
Načechrané koberce zeleně, ale i stromkovité či hvězdicovité struktury příroda s úspěchem po miliony let opakuje v mikro- i makro-světech, ostatně jako mnoho dalších fraktálních vzorů. I na těch nejmenších mechových rostlinkách vesmír uplatňuje stejnou posvátnou geometrii, jakou můžeme spatřit v květech slunečnic, šnečích ulitách, v tornádech i galaxiích…
MECH je také velmi krásným doplňkem moderních i venkovských interiérů.
Mechové věnce, miniaturní stolní zahrádky a další dekorace však často využívají místo mechu chemicky stabilizovaný a barvený islandský lišejník. Tak moc jsme se do mechu zamilovali, že si jej sami vyrábíme…
* * *
V klubu 100x jinak jsme se pro tentokrát také nechaly okouzlit tichou krásou mechů a podzimních mlh; své říjnové výrobky nyní přinášíme jako meditativní procházku po mechem zarostlých lesích a zahradách, v duchu této barevné palety:
(foto Pinterest)
...A podívejte se sami, jak se nám dařilo se do mechu ponořit:
Anička Hanna.H usadila své butonkové hnědé náušnice na měkký mechový koberec a zachytila úchvatný detail...
Helena HelaF si z lesa přinesla nejen houby k večeři, ale i krásnou fotku obalu na deník, lebedícího si na mechovém polštáři...
Ne všude byl mech k mání, ale Danka D.Felix si hravě poradila: své zelené hedvábné šály nabarvila v duchu palety a kompozici doladila větvičkou rýmovníku...
Eva etomatelier2 ušila režnou mošnu z českého lnu a zavěsila ji na cypřišek – podoba s mechem je dokonalá...
Tereza Muzikanti sobě vytvořila ozdobný špendlík a něžně mu ustlala v mechu na smrkové kůře...
Hanka dobrá trefa nasimulovala svým dvěma manšestrovým vakům mechovou zahradu přímo doma v obýváku...
Nezdolná průkopnice Mirka RE-NATUS vyvinula vlastní druhy mechů a působivý mechový obraz obohatila pravou mlhou ze Šumavy...
Katka Kbags se prošla v mlhavém ránu a v lese našla působivá zákoutí pro své dvě nové tašky Ricardu a Ríšu...
Tereza teruber ušila univerzální pytlík s jelínky, kteří se vesele prohánějí v mikrosvětě u mechem obrostlé zídky...
Monika Human ozdobila mech hvězdičkami z březové kůry...
Hledaly a našly jsme mlhu i mech a jako vždy jsme si i svoji tvorbu náležitě užily.
Pozornému oku jistě neuniklo, že také tentokrát pocházejí všechny doprovodné fotografie z objektivů členek klubu; na snímcích vidíte mechy „ulovené“ doslova napříč celou republikou, od Šumavy až po Moravu...
Děkujeme, že jste přijali pozvánku do naší virtuální mechové zahrady. Pokud vás to bavilo alespoň tak jako nás, přijďte se podívat také na naše listopadové hrátky s hřejivým kořením…
Za klub 100x jinak sepsala a sestavila Mirka Šmídová – RE-NATUS a Hana Konopiská – dobrá trefa.
