Jednou si tak chtěl Anděl vyjít na cesty do dalekých krajin, ale potřeboval někoho, aby se mu postaral o jeho vlastní panství. Staral se o malou krajinu. Aby zelenina byla každý rok chráněná před mrazy a slepice pravidelně snášely či měl vždy někdo opylovat květiny ovocných stromů. Radil se proto s Bohem, u kterého si lehce postesknul u Boha, svého nadřízeného a poprosil ho, zdali by někoho takového mohl sehnat.

Konverzaci mezi Andělem a Bohem zaslechl Ďábel, který okamžitě do jeho země vyslal své poddané a nařídil jim, aby všem lidem do ucha šeptali marnost jejich činů. "Ta květina v zimě zvadne"..."Polovina úrody stejně shnije"..."Za dvacet let již ten dům neuvidíš, tak proč ho stavíš?"..."Nač ten obraz maluješ, koho tím potěšíš?"... podobné a podobné fráze se lidem vlnily v uších, jak jim čertíci našeptávali dušilamné slova do srdcí.

Někde zabraly, někde ne. Anděl mezitím měl v tom chaosu mezi čerty dost napilno. Tu a tam výlupka sice chytil, roztočil nad hlavou za ocas a vyhodil ze země ven, ale bylo jich jak mravenců, na některého človíčka byli i dva, střídajíce se.

Pak tu byl umělec, řezbář a keramik. Stavěl kolébku pro miminko. Jak řezal hoblíkem hrubý trám, zaslechl čerta, který mu o červotoči povídal. Na chvíli se zastavil, zamrzl a prohlédl si své dřevo. Nic, žádný brouk, stavěl dál. Pak zaslechl, že na světě jsou lepší řezbáři, nač musí zrovna on na přání ostatních se dřevem stavět. Řezbář otočil instinktivně hlavu, ale nikoho neviděl. Opět se zastavil a prohlédl si stůl, židle, nádobí, které si sám postavil a hostil na něm přátele. Pak se dal zase do práce a kolébku postavil.

Čert to nevzdal, a když si řemeslník prohlížel, jak se dítě houpe v kolébce, zjevil se před ním samotný Ďábel, který byl čertem přivolaný na pomoc. "To dítě ti nikdy nepoděkuje, úplatek za práci jednou ztratíš, kolébka se na prach rozpadne a do zapomnění se odklidíš." Řezbář se však na návštěvníka podíval jen koutkem oka a dál pozoroval houpající se kolébku a dítě v něm usmívajíce se na matku. "Já vím, odpověděl lehce smutně s úsměvem v očích".

Ďábel lehce sklopil oči k zemi a společně s mužem pozoroval radost dítěte. "Jsem rád, že jsi porozuměl", řekl Ďábel uctivě a hned poslal pro Anděla, že pro něj našel vhodného kandidáta.