Méďa -  pro mě je to vzpomínka na dětství.  Ještě dnes si pamatuji na svého prvního medvídka. Pardon na "našeho" medvídka. Našeho, protože jsem ho sdílela s mou sestrou. Mnohokrát jsme se s rodiči  stěhovali a já ho stále vidím sedět na skříňce ve svém pokojíčku s pokorně skloněnou hlavou. Ne že by chtěl, ale už byl chudák tak dotrhaný a unavený, že mu jen tak sama visela.  Byl to chlupatý, slámou plněný  medvěd, s otáčecí hlavou a jakmile jste ho vzali do náruče, začal bručet..... Možná i  naříkat, kdo ví.....

....jeden z mých prvních staroušků .....

Je to už tolik let, že ani nevím, kde chudák skončil...... někdy je mi po něm i smutno. Ale spíše to bude tou vzpomínku na bezstarostné, pohodové  dětství...:o)

Až o mnoho  let později, to už jsem byla maminka, jsem dostala  krásného medvídka po mé mamce. Už neměl chudáček oči, čumáček už měl také odřený, ale pro mě to byl "pan medvěd". Místo očí jsem mu našila krásné bleděmodré knoflíčky.. a byl tááák krásný...

Pak jsme se s mou vlastní rodinou přestěhovali, a medvídek putoval do světa.... tenkrát jsem ještě nebyla "medvídkomániií" postižená a proto jsem mu darovala volnost.  Ale určitě dělá radost ve světě  a má ho  rád nějaký malý človíček. :o)

Naši kluci povyrostli  a já jsem tomu krásnému chlupatému kouzlu propadla úplně.

Medvědí chlupáčci u nás posedávají  všude, a už jsou součástí naší  rodiny.   A pokud se k nám  nastěhuje další ?  Nevadí, nebojte....kamarádů je u nás dost, smutno mu nebude.:o)

................................

Tak a je to.... Děkuji Vám tímto  za  milou medvědí návštěvu, třeba jste se také trošku vrátili v čase a zavzpomínali na své dětství. A přiznám se, že to byl tak trošku i  můj úmysl.....  :o)

Petra Miperama