Na kreslení jsem byla vždy dost nešikovná, náš profesor, který nás měl na výtvarnou výchovu, vždy úpěl, když viděl moje výtvory. Nicméně mě maminka z nějakého záhadného důvodu podporovala v práci s barvami všelikým způsobem.

Teprve asi před osmi lety jsem si po dlouhé době sama koupila pastelky - hezké, barevné a hlavně kvalitní. Tenkrát jsem nevěděla, proč. Prostě mě nějak zaujaly. Po několika letech jsem seděla sama ve svém obchůdku s krásnými věcmi  a nudila se, protože bylo léto, všichni byli u vody a do obchodu nepřišel opravdu nikdo. Trvalo to již několik dní. Ten den jsem tam tak seděla a říkala si: "Proč tu jen tak sedím a nic nedělám? Vždyť mě to nic nedělání nebaví!!! Nojo, ale co bych  asi tak mohla dělat?"  Měla jsem tam příruční knihovničku s duchovní literaturou a tak jsem sáhla do poličky a vytáhla jsem Hovory s Bohem. Otevřela jsem knihu náhodně a oči mi padly na větu: "Kdy sis naposled něco zazpívala, kdy sis naposled zatančila, kdy sis naposled něco nakreslila? No, to už je opravdu dávno", řekla jsem si. "Zpívat raději  nebudu, to bych mohla odpudit poslední zbytky zájemců o můj obchod, tančit tu taky nebudu. Ale kreslit bych si opravdu mohla."

A v tu chvíli jsem si vzpomněla na ty dávno zakoupené pastelky a jala jsem se je hledat. Našla jsem je rychle, vzala papír a sedla si opět do křesla. "Nojo, ale co budu kreslit, vždyť já nic neumím!!! " Tak jsem chvíli seděla dost bezradná, když mi přišly na mysl babiččiny jiřiny. Moje babička totiž byla velkou milovnicí jiřin a měla jich opravdu hodně a různě barevných. "To bych mohla" to svede i nejhloupější dítě a tudíž i já .

Nakreslila jsem několik  květů jiřin , pokaždé v jiné barvě. Vždy se mi nějakým způsobem ulevilo, jako bych ze sebe něco uvolnila. Zajímavé bylo to, že pak pokaždé někdo do obchodu přišel a tu mou malbu si se zalíbením odnesl. Někdo se i vrátil s informací, jak na něj ta moje malba zapůsobila. Když se tyto případy množily, řekla jsem si, že to již není žádná náhoda a začalo mě to bavit tím více. Když došly inspirace v jiřinách, kreslila jsem artyčoky, netřesky. Začalo mě bavit chodit na procházky a pozorovat květiny. Pokaždé jsem si přinesla nějakou inspiraci, kterou jsem svým neumělým způsobem ztvárnila. O ty moje obrázky byl stále zájem a já jsem začala cítit, že se mi otevírá další nová cesta.

Protože jsem nacházela a stále nacházím inspiraci především v květinách, nepotřebovala jsem zatím studovat teorii o mandalách. Hodně mi pomohla spektrologie, numerologie, tarot, reiki, meditace. Všechny poznatky jsem mohla aplikovat při mém kreslení. K mému velkému překvapení vznikl systém květinových mandal, které Vám tu zde také nabízím i s výkladem.

Tyto mandaly mi opravdu pomohly najít sama sebe a nyní vím, že pomohly také mnoha jiným. A tak jsem velmi vděčná za to, že mě můj život zavedl až sem na Fler, a že Vám mohu svoje výtvory touto cestou nabídnout.