Letošní jarní svátky se nesly v duchu domácího vězení - žádní koledníci, žádné akce na zámcích, žádné velikonoční trhy. A tak jsme se museli nějak zabavit doma. Doma jsme už od poloviny března a co tak nového podniknout...?

Dobrá, není žádný spěch, čas trávíme s dcerami v kuchyni. Pečeme a zdobíme naše oblíbené hnětýnky. Co na tom, že se pečou na posvícení, tedy na podzim, já vytvořila naši soukromou rodinnou tradici a dopřáváme si je právě o velikonocích. Taky proto, že nevím, kdy přesně se posvícení koná :-(. Normálně hnětýnky chystám i pro případné koledníky, ale ti jistojistě letos nedorazí, tak peču jen z jedné dávky. Nevydržely ani půl dne. Jsou fakt dobrý.

Vajíček jsme také barvili jen deset, prostě aby něco bylo na stole a letos jsem se rozhodla vyzkoušet přírodní barvení, abych se přesvědčila, jak to doopravdy funguje. Sehnala jsem bílá vajíčka, takže mi při pokusech nic nestálo v cestě.

Cibuli mám dávno vyzkoušenou, že její slupky barví skvěle, vím už dávno. Ale jak je to s tou žlutou? Nasypala jsem do vody kurkumu, dokud voda nebyla oranžová a vajíčka deset minut povařila. Nechala jsem vejce ve vodě s kurkumou vychladnout a vyndala. Byla jsem mile překvapená. Krásná žlutá. Povzbuzena úspěchem jsem vyzkoušela řepu. Těšila jsem se na růžová vajíčka - výsledek ale, bohužel, už tak oslnivý nebyl. Asi jsem dala té řepy málo. Nebo jsem ji neměla loupat? Možná, kdybych nechala vejce v barvě louhovat přes noc..., kdo ví... ?

Trošku lepší výsledek přineslo červené zelí. Vajíčka byla světle modrá. Čekala jsem tmavší barvu, ale i tak se mi docela líbí. Mám ráda zelenou a tak jsem oškubala na zahradě rašící kopřivy, nastříhala na kousky a vařila v nich vejce. Tak zelená podle mě vypadá jinak, ale koneckonců, když jsem se tak dívala na hotové dílo, pohromadě ta přírodně barvená vejce vlastně působí moc hezky.

Příští rok vyzkouším červené víno a ibišek. U přírodního barvení zůstanu a časem se jistě zdokonalím :-).

Co se mi ale letos povedlo, musím se pochválit, je beránek. Krásně se vyklopil a skvěle chutnal. Večera se nedožil :-).

Holky se těšily na koledování, ale zákeřný virus zkazil letos všem dětem plány. A přitom se to letošní velikonoční počasí tak vyvedlo...! Ale co se dá dělat. Našim dětem jsme to vynahradili tak, že jsme jim všechny ty sladkosti různě poschovávali po zahradě, holky si vzaly košíčky a pátraly. Část výslužky jsme jim pověsili na strom do papírového vejce, které jsem po večerech vyrobila.

A víte co? Holkám se to pátrání líbilo nakonec víc, než obcházení s pomlázkou od domu k domu. Pravda, měly by toho mnohem víc, ale i tak byla spokojenost veliká. A já jsem taky ráda, že nemusím přemýšlet, co budeme dělat s tou hromadou vykoledovaných obarvených vajec.

Takže já musím říct, že nakonec jsme si ty Velikonoce hezky užili. Vždyť ta možnost odpoledne se natáhnout na zahradu, koupat se ve slunci a poslouchat švitoření ptáků, nic nedělat a nikam se nehonit - to má taky sakra něco do sebe.