Určitě to také znáte. Dlouhé hodiny tvoříte, pořád vám to nepřijde dobré, prostě tomu NĚCO chybí. Oči se vám klíží, tak jdete spát s nadějí, že se to přes noc nějak samo vylepší. A ejhle, ono ne. Ráno na vás kouká stejný patvar, který jste na svém stole - s nadějí na zázrak - nechala.
Ráno je moudřejší večera. Posilněna optimismem se tedy zakousnete a dáte se do vylepšování. Jste spokojená, jak to postupně vykvétá - tady něco přihnu, tady něco uberu, konečně to začíná vypadat super. Chvilku se zasníte nad vlastní dokonalostí a v tom blaženém pocitu se rozhodnete pro poslední úpravu, pro ten úplně poslední krok před značkou ideál. Prostě pro tu poslední tečku, která má korunovat vaše super dokonalé dílo. Vezmete do ruky nůžky (pájku, kleště, kladívko - doplň podle svého)… a COSI se přihodí. Sekundu paniky vystřídá minuta vzteku, a pak si definitivně uvědomíte, že je to v pytli (pardon, ale výstižnější slovo mě opravdu nenapadá).
Myslím, že Murphyho zákon na tu „poslední tečku“ opravdu platí. Vnímám to od dětství, ale v poslední době si toho všímám častěji. Kolikrát jsem stála u sporáku a tak dlouho jsem vylepšovala, až se to nedalo jíst. Kolikrát jsem do noci seděla ve zkušebně a cvičila na blížící se koncert. Ještě tento takt, tuto frázi, tohle a tamto… až jsem se uzpívala (pro zpěváky uřvala) tak, že jsem druhý den nevydala ani tón a koncert protrpěla.
Chceme být dokonalí. Je to přece normální - odmalička to po nás chtěli. Proč mít dvojky, když můžeme mít jedničky, že? Nejhorší je, že nesoutěžíme jen s okolím, ale především sami se sebou. Letíme jako koně s klapkami na očích k vysněnému cíli, funíme do kopce a na samém vrcholu zjistíme, že jsme nahoře. Dobře a co s tím? Proč se radovat, když už v dáli vidíme další super kopec, další výzvu, která nás nenechá spát? Ženeme se za dokonalostí tak urputně, že přestáváme vnímat běžné radosti. Ty nám totiž zevšedněly. Musíme mít víc a víc.
Nelíbí se mi to, chci to nějak zastavit, ale nevím, jak z toho začarovaného kruhu vyskočit. Možná je ten správný čas. Jeden rok končí, další začíná. Takže já to mám jasnéJ
Do nového roku si dávám jediné předsevzetí: NECHCI BÝT DOKONALÁ, CHCI BÝT TOTIŽ ŠŤASNÁ!!!
A to štěstí a radost přeji i vám!
Lucie