V klubu wire-wrapping byla vyhlášena soutěž na téma jarní haiku. Když se řekne haiku vybaví se mi Japonsko a okouzlující svět gejš (jejich umění tance, překrásné kimona a kvítky kanzashi). Tak jsem si řekla, že bych do soutěže mohla udělat právě tyto kvítky. S technikou kanzashi jsem se setkala i tady na fléru, kde pod rukama Sayuri rozkvétají ty nejdokalejší květy. Začala jsem tedy na internetu hledat návody. Našla jsem jich spoustu a přišlo mi, že kytička bude za chvilinku hotová a pak ji jen dozdobím wire-wrappingem.

Nakoupila jsem si všechen potřebný materiál a pustila se do výroby. Nejdříve jsem si naměřila a nastříhala stejně velké čtverečky. Ty jsem potom naškrobila a nechala uschnout. Dále jsem je vyžehlila a začala skládat. Každý poskládaný lísteček se musel slepit a zašpendlit. Když trošku zaschly, spojila jsem malé a velké lístečky (v případě větší kytičky) a zase slepila. Mezitím co lístečky schly, obarvila jsem si pestíky a začala pracovat na drátovaném komponentu. Po zaschnutí lepidla jsem lístečky sešila k sobě, ale pořád ještě nebylo hotovo. Nachystala jsem si zadní díly kytiček, k velké kytičce jsem přidělala drátovaný komponent, k malým jen perličku, a přilepila zadní díly. Potom už jen zbývalo připevnit kytičky na hřebínek. Po 8 hodinách bylo konečně dokonáno. Výsledek nebyl dokonalý ani úplně podle mých představ, ale byla jsem docela spokojená na to, že to bylo napoprvé.

Tady je výsledek:

Tak jsem se přesvědčila, že to není vůbec jednoduchá technika. Obdivuji všechny, co ji bravůrně zvládají.

A jaké byly Vaše začátky s novou technikou? Taky jste danou techniku podcenili jako já?