Cestička k domovu známě se vine
hezčí je, krásnější, než všechny jiné.
Douška a šalvěje kolem ní voní,
nikde se nechodí tak jako po ní.
A kdybych ve světě bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu vždycky bych našel... (K. V. Rais)
Slova, která všichni známe, zcela vystihují a předznamenávají náš dnešní blog z cest.
Slavné rčení praví, že „všechny cesty vedou do Říma“. Však také nejstarší silnice antiky, Via Appia – pramáti dnešní silniční sítě – vznikla už pár set let před naším letopočtem. Jejími předchůdkyněmi byly všechny vyšlapané cesty, pěšiny a stezky, jimiž poutníci procházeli odjakživa, pěšky, koňmo, v kočáře i za vozem.
Cestování je staré jako lidstvo samo. Migrují jednotlivci i celé národy, objevitelé nacházejí nová území, lidé nové domovy, anebo, tak jako moudří, kteří jsou dokonale srostlí se svou zemí, spolehlivě najdou cestu zpět domů.
Moderní člověk však často nezná míru a kmitá po světě tam i sem, aniž by skutečně poznal navštívená místa. Zvídavost je přirozená všem živým tvorům, ale viděli jste někdy třeba slona, který by šel navštívit lední medvědy za polární kruh? Nebo snad tuleně trávícího zaslouženou dovolenou někde v písku Sahary? 
Chci tím říci, že i naše cesty by měly pokud možno respektovat naše přirozené biologické nastavení, protože ať chceme nebo ne, naše těla jsou prostě svými biorytmy předprogramovaná na cyklus ročních období právě tam, kde žijeme. Uděláme-li v zimě skok do tropů, či naopak v létě si zaletíme za sněhem, uvedeme svůj organismus do zapeklitých zmatků, z nichž se bude(me) muset aklimatizovat delší dobu. I zde tedy platí, že nic se nemá přehánět.
Cest je nepřeberné množství:
některé jdou po rovině, naplněny vůněmi louky,
jiné stoupají strmě, či dokonce kolmo vzhůru,
(Monte Rosa) (české pískovce)
další se vinou krajinou, plnou květů,
jiné stezky šplhají po hřebenech hor,
(po hřebenech Šumavy)
třeba až k vrcholům.
(Matterhorn, Alpy) (Plechý, Šumava)
Někdy bývají cesty přeplněné,
(dálnice na jih)
jindy naopak docela prázdné.
(Šumava)
Mnohé jsou určeny pouze pro pěší
a pro odvážné,
jiné zas pro lodě,
pro vlaky,
či dokonce toliko pro barona Prášila.
(Brno)
Občas ani netušíme, kam naše cesty vlastně vedou,
(kaple Panny Marie Borovské)
(žulou ručně dlážděná cesta pro tanky v bývalém vojenském prostoru st.hranice s někdejším západním Německem)
jindy se naopak rozprostřou až k obzoru,
(stezka přes hřebeny Šumavy)
či mají jasný cíl.
(Chudenice, sakurová alej k rozhledně Bolfánek)
(Řím)
Jsou však i cesty, které prostě nevedou nikam,
nebo už jenom dolů...
(Gran Paradiso)
A existuje jedna z cest, o níž říkáme, že je poslední…
(hřbitůvek v Hošticích - Slunce, seno...)
(židovský hřbitov kdesi na jihu Čech)...
Pravda, po některých cestách se sotva dá jít,
jinými zas pohodlně pádíme vstříc zážitkům.
Některé zebou,
jiné trochu píchají do chodidel,
mnohé ztratily směr a získaly tajemný půvab, protože jimi nikdo nechodí.
Některými cestami profrčíme v pár minutách, aniž by nás něčím upoutaly,
ty výjimečné nás pohladí, a tak se rádi zastavíme, popovídáme a načerpáme sílu,
ovšem některé cesty nás zastaví zcela samy.
Někdy je pěšinka úzká a klikatá, ale plná poznání,
se spoustou energie a duchovních hodnot, před nimiž se lze jen ztišit.
(strop klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, Kladruby)
Vzhůru se musí po stupních,
či dokonce projít bránou do jiných světů,
(„Stonehenge“ u Srbic, Domažlicko)
další nás zavedou za hranice všedních dnů a mimo naši osobní komfortní zónu,
zatímco jindy vidíme jen světlo na konci tunelu...
Kýženým směrem nás navigují také rozcestníky, ať už jim rozumíme,
anebo netušíme, kam nás doopravdy pošlou...
Hmmm...
Někdy ale prostě stačí se jen podívat pod nohy, neboť právě doma, přímo u svého prahu často nacházíme zrovna to, co jsme zdlouhavě a zbytečně hledali v širém světě,
protože nenajdeš klid nikde ve světě, pokud si jej nepřineseš ve svém srdci...
* * *
Jak vidíte, naše cesty se v době dovolených rozběhly do všech směrů. Po vynucené pauze minulých let mnozí z nás očividně rádi opustili domácí pěšinky, aby poznali další kousek světa.
A protože prázdniny přímo vyzývají k cestování, „vyjely“ jsme i my z klubových kolejí a svoje výrobky vzaly s sebou na cesty – tedy rozumějte tomu tak, že my tvoříme všude, samozřejmě i na svých toulkách, ale tentokrát se samotná cesta stala hlavním bodem našich fotografií. Potkávaly jsme cesty nejrůznější, ale obrázky řeknou víc než slova.
Se širokou barevnou paletou jsme měly inspirace dostatek:
(Foto pro paletu – zdroj: Pinterest)
Sami posuďte, jak se nám dařilo:
Eva etomatelier3 ušila dvoje letní šatičky pro malé parádnice, třeba na cestu k vodě,
nebo na korzování po parku.
Tereza teruber připravila pevnou nákupní tašku nejen pro milovníky koček.
Danka D.FELIX upletla a ušila lehký bílý nákrčník, který oceníte nejen v horkém létě, cestou na pláž.
Tereza Muzikanti sobě vyrobila butonkové náušnice s hudebním motivem, s nimiž se neztratíte ani v zarostlém chodníčku.
Helena HelaF připravila velký podšívkovaný vak s dvěma kapsami, skvělý na cestu do neznáma.
Mirka RE-NATUS vykouzlila nápaditý košíček z recy materiálů, nejen pro Karkulčinu cestu stinným lesem.
Katka Kbags ušila dvě prostorné kabely, do nichž se vejde daleko víc než čekáte, což na každé cestě rozhodně oceníte.
Eva Mandle vymazlila do nejmenšího detailu blahopřání s lesním motivem, s nímž se můžete směle vydat třeba lesní pěšinou na oslavu do hájovny.
* * *
Prima putování, že? Nám se moc líbilo a rozhodně jsme získaly spoustu neopakovatelných zkušeností. Naše kroky nebyly jen povrchním polykáním kilometrů, ale skutečnou poutí. Kéž by tomu tak bylo vždy...
A přestože tentokrát víc než kdy jindy platilo, že cesta je cíl, všechny jsme se velmi rády vrátily, protože doma je prostě doma !
Děkujeme za vaši návštěvu, snad se vám s námi také líbilo. Už teď se těšíme na příští posezení u suvenýrů z dovolené a zářijových zážitků, na které zveme i vás…
(foto pro paletu: Pinterest, archiv autorky)
Všechny doprovodné fotografie v blogu pocházejí i tentokrát z archivů a objektivů členek klubu a jeho příznivců; za jejich zapůjčení srdečně děkujeme. Jistě nám prominete, že pro zachování autenticity jsme snímky ponechaly v původní kvalitě a nestejných formátech.
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová a dobrá trefa – Hana Konopiská
