Dneska to bude krátké, mám napilno s malovanými objednávkami z okruhu známých. A většinu volného času mi zabere háčkování obřího svetru pro kamarádku, to je prostě vášeň! A už vím, do čeho přetavím ty pytle plné zbytků.

Často se mě ptáte, kde beru kamínky na malování. Tak teď to vidíte:

Zvolila jsem téměř dokonalé krycí zbarvení

Mám objednaných sedm andělů a na ně jsou potřeba světlé oválné kousky, protože na malování používám vodovky a pastelky. Vydala jsem se tedy v neděli doplnit zásoby. Navíc meteorologové vyhrožují mrazy (země  pak svoje poklady jen tak nevydá) a na mém oblíbeném nalezišti brzy vyroste obytný dům. Žižkov je sice plný prázdných bytů, kam by se vešlo jedno malé město, ale proč nepočkat, až ty krásné domy konečně spadnou a půjde místo nich vyšvihnout nějaká rychlá železobetonová moderna (a v mezičase nezastavět každý volný kousek přírody).

Sběr dopadl klasicky – jako při zlaté horečce nebo po vpádu lupičů do klenotnice, kdy z tašek vysypou narabované stříbrné šperky, aby je narvali zlatými, a ty pak vyházeli kvůli briliantům. Dvě plné tašky jsme s dcerou sotva vlekly… Kdyby mě nepopoháněla, přebírám tam vhodné kousky do tmy a vykřikuju: „Hele, medvěd! A ježeček! A tohle je krokodýl, toho jsem ještě nedělala.“

Už se nemohu dočkat, až se do nich pustím! Někdy totiž zakletého tvora vidím hned při sběru, ale většinou se projeví až při mytí nebo při malování. Kamínky jsou díky tomu mnohem větší dobrodružství než bílý papír. Ten se tváří přísně jako předseda maturitní komise a nenapoví ani slabiku. A navíc mi kromě vygumovatelného předkreslení tužkou neodpustí jedinou chybičku…

Tak se těšte, jakmile dodělám svetr, budou novinky!