Mám sestru, která miluje psy a ignoruje kočky. Teda, bylo tomu tak až do doby, než odešel do psího nebe jejich miláček, dobrman Artur. V té době přišla, odněkud z neznáma, do jejich zahrady kočka. Pobyla, co dostala od jídla sežrala a narevanš jim v kůlně pochytala myši. A zase se šla toulat. Ale jejich zahrada se stala zároveň její zahradou, na kterou se ze svých toulek vždy vracela. Jednou také proto, aby přivedla na svět koťata. A protože byl doma smutek po Artíkovi a koťátka byla tak milučká, dostalo se jim časem privilegia - domova v bytě. Azrael, Tygřík a Šimonka. Šimonka už bohužel není, skončila pod koly sousedova auta. Ale Tygr s Azraelem se staly součástí jejich rodiny. A já tak při každém telefoním hovoru už neposlouchám story o Arturovi, ale o kočkách. Dá se říct, že 10 procent hovoru ségra věnuje mně, zbylých 90 procent hovoru patří kočkám. To se tak bavíme a najednou mi zařve do ucha ,, Azraeli, ty hajzle a vypadni z tama!" Můj ušní bubínek se zatřepe, ale ještě slyší  nadávky sypoucí se na milého kocourka, který si z nedočkavosti začal sám vybalovat nákup. V tom momentě se stává zbytek hovoru zbytečným, jelikož ségra  s mobilem stále u ucha, dělá s kočkou pořádky. Sestra je ženská, která pro slovo nejde daleko a její slovník, když se rozčílí, nepatří k nejslušnějším. To dávám telefon dále od ucha a můj muž se diví, proč mi ségra tak nadává.  Jindy se stane, že volám v době, kdy jsou obě kočky zrovna moc hodné a předou si. Rovněž sestra je z nich celá rozněžnělá, sprosté slova neexistují, ty ona přece nikdy neříká.  A poslouchej, jak ty potvory nahlas předou. Opět je konec hovoru o věcech jinak důležitých a já slyším v mobilu jen vrnění. Když u nich začaly vánoční přípravy, sestra si posteskla. Jak toto dopadne. Jak ten stromek nazdobíme, třpytky, baňky.. a co teprve salát ?!  Když jsem ji, v dobré vůli, navrhla aby kočky zavřela do krabice na skříni, mimochodem je to jejich oblíbená skrýš, tak jsem to pěkně schytala.  ,, To jistě! Asi je připravím  o to nejlepší z celého roku!"  Ne, opravdu je o hlavní zážitky celého roku nepřipravila. Stromek nazdobili bez lamel, přesto jednu tahali Tygrovi z krku. Kde ji našel, to nikdo neví. Pod stromečkem nebylo místo na dárky, jelikož si tam našli  denní pelech obě kočky.  Adventní věneček ze dveří doznal větších úprav, nakonec skončil pode dveřmi. Salát prošel degustací Azraele.  A  já si pořád říkám.  Jak to, že mi poslední dobou přicházejí do rukou většinou kočičí vzory? Teď mi to docvaklo. I když já osobně nemám kocoury doma, nemám s něma žádné starosti, bohužel ani žádné radosti, přesto moje podvědomí je jich plné. Díky mé drahé sestře Taťjánce.