Jsem pořád na cestách. Pořád se balím a pořád řeším problém, co s sebou, co na sebe. Bude zima? Bude teplo? Ať něco nezapomenu a mám s sebou všechno, co potřebuju. Něco, co se mi bude hodit přes den do práce, odpoledne k džínám. Něco, co v létě obléknu místo trika, sukně nebo šatů. Něco, co si přehodím na balkóně přes záda, něco, do čeho se zachumlám u televize. A hlavně, co může zůstat zmačkané.

Pak mě to napadlo: musí to být něco, co můžu nosit v zimě, v létě, doma i venku. Něco, co bude měkkoučké, co mě nebude kousat, co bude hezké, co mi bude ladit ke všemu oblečení a hlavně, co sbalím do co nejmenšího balíčku. Nápad byl na světě – PLÉD.

Prošmejdila jsem obchody a objevila jeden s krásnými italskými látkami, ze kterých se šijou košile. Nakoupila zásoby a pustila se do vymýšlení, co s nimi dál. Šicí stroj vrněl, háček háčkoval, barvičky malovaly ... Plédy ke všem příležitostem. V zimě kolem krku pro zahřátí, pro letní den před slunkem, večer přes ramena. Na zahradu s kytičkami, na cesty s kolečkem, pro zamilované se srdíčkem. V létě k moři námořnický. Fantazii se meze nekladou... Zatím ještě nemám žádný k táboráku, aby mi netáhlo na záda. Ale bude i ten.