Ještě před prázdninama jsem si slíbila (stejně jako minulý rok), že je prostě prokreslím. Letos mě to stálo víc nervů a sil než předchozí roky. Minimálně každý druhý den jsem měla sto chutí všeho nechat, rozvalit se na gauč jako někteří mí vrstevníci, cpát se křupkama, koukat na filmy a prostě jen tak přežívat a užívat. Rodiče by vám mohli vykládat, kolik to letos bylo zase slz a kňourání (tímhle bych se vám ráda omluvila, milá maminko a tatíčku!). Myslím ale, že pro člověka tady na zemi není nic lepšího než se uprostřed vší té dřiny potěšit nad tím, co mu vyšlo nebo se zdařilo. Přidávám tedy něco z mého prázdninového snažení a přeji všem hodně sil a hlavně nadšení.