Nejspíš díky nějaké neprozřetelné štěstěně, nebo díky odpracované propagaci se mi ozval další navracivší se osvícený zákazník. A opět nezklamal. Připravil si opět hravou zábavu a co jako já s tím?
Abyste byli v obraze, tak zadání znělo takto:
„Mám zahradní sklep a nevkusné odvětrání. A vůbec ten kout chci nějak ozvláštnit. Prostě aby měl atmosféru. Stávající armatury to musí zakrýt, jsou to novodurový roury o průměru 20 cm.
Jsou vysoký 120 cm.
Nechci, aby to vypadalo průmyslově, nějaké pískové odstíny stínované až do černa. Prostě přírodní barvy, struktury i povrch. Nějaké jemné výtvarno.....
No a na vrcholu roury aby byla nějaká ozdoba, třebas krmítko?“
Abych pravdu pověděl, trošku se mi z toho zatmělo a vůbec nic jsem si nedovedl v tu chvíli představit, natož odpovědět. Ono vytočit 120 cm vysokou a minimálně 22cm širokou rouru nebude až tak snadný? + smrštění, to je skoro 140cm výšky! A kde to pak vypálit? Stavět pec kvůli 2 ks, to by přeci jen byl luxus. No s malou úpravou by se mi to do pece vlasně vešlo, ale jen do venkovní a tu dodělám nejdřív za měsíc??? Při zvažování situace se necítím jako favorit, ale odvážným štěstí přeje a tak na to kývnu. Když nic, tak se aspoň něco přiučím. Je to sice možná drahá forma školství, ale svobodně zvolená a v mém případě v podstatě jediná absolvovaná. Navíc v případě úspěchu vidina příjemného výdělku?.
Ovšem v případě neúspěchu....raději si ani nepřipouštět.
Alespoň si mohu namluvit, že to budu dělat v rámci testování zařízení a nástrojů pro ...keramiku.
Po nastínění možností zákazníkovi nehrály roli peníze, ale čas.
Dělat něco bez rezervy času? Mi přijde šílený, ale už jsem byl myšlenkou polapen.
Změna byla ve struktuře. Zákazníka napadlo, že teda ty nohy ….roury nemusí být z jednoho kusu, ale ze 2 nebo 4 ks. A mohlo by to vypadat třebas jako houby. Prostě by mohly mít kloboučky, jako třeba dělám na krmítka. No a ať je to za 6 týdnů v Jizerkách.
Tak záloha na účtě a není kam couvnout. De se na to. Trocha naostřit hlínu, pěkně našnekovat, uklidit Shimpáka a jedem.
Ne tak rychle. Po pár hodinách dřiny začínajícího hrnčíře a rouře výšky 60 cm se mi nádoba zhroutí. No jo, to není chawan, asi by to mělo být silnější. Pro dnešek to vzdávám.
Další den v pohodě zopakuju urputný boj a nádoba drží. Ovšem sundat rouru bez dna z kruhu i přes to, že jsem si ji docela vysušil, jsem se svýma dvěma gramlavejma rukama nezvládl.
Takže další den školy za 5.
Přemýšlím v částečné depresi, že s tímto přístupem to za 6 týdnů jistě nebude. Du s Dagem na dlouhou venčící procházku a přemýtám v mysli o všem, co jsem kdy naštudoval , viděl slyšel a tak vůbec.
Další den jsem si troufl opět raději na delší venčící procházku a večerní točení jiné maličké zakázečky.
Psychicky srovnanější se následného dne pouštím opět do rour. Nejspíš jsem prolomil zábrany a povedlo se.
Po pár dnech se už všechny komponenty rour pěkně nadekorované, suší. Jako ozvláštnění mne inspirovalo to venčení, když jsem zahlídl na choroši kapky rosy, nebo spíš deště. Tak jsem jednak na tělo „houbiček“ vyryl kruhy symbolizující kapky a stejně tak jsem proděravěl kruhové otvory pro odvětrávání. Teď ještě vytvořit ty kloboučky.
No nebudu se chlubit, opakoval se zážitek s rourama. No já to mám snad u všeho. Než přijdu na správnej postup, jak co udělat, vždy to musím aspoň 1X pokazit.
Nakonec jsem poslední kousek zakázky nakládal do auta přímo z pece , kde bylo ještě pěkných 200°C.
Konec dobrý, všechno dobré. Přeji všem, zákazníky jaké si zaslouží, přeji všem, pěkný konec roku.
*****************************************************
O mém přístupu ke keramice a vybavení , stejně tak
jak se dívám na tvar a kde čerpám inspiraci, jsem už psal.
No a další informace z keramického dění naleznete tu . To jen tak pro ty, co narazili na mé texty poprvé a náhodou by měli chuť ještě pár řádků přelouskat?
