„Jéé, to jsou krásné hračky.“ Tohle často slyším, čtu, a upřimně mě to těší i mrzí zároveň.
Háčkování je převážně spojováno s babičkami, dětskými čepičkami, a medvídky pro miminka. Je to činnost staromódní a nenápadná. Činnost, kterou zvládne každá mamča na rodičovské dovolené. A když to nezvládne ona, tak její maminka určitě ano.
Není to ale tak úplně pravda. Neplatí to pro krásné krajkové dečky, neplatí to pro vzorované vánoční zvonečky, neplatí to pro luxusní háčkované svatební šaty, a tak dále. Tyhle věci vyžadují hodiny, dny, a někdy i týdny a měsíce času. Talent, zručnost, a trpělivost lidí, kteří je tvoří.
A stejné je to i s mými Knoflánky. Na to, aby se z klubíčka vyklubal nový Knoflánek, si nestačí sednout s háčkem a klubkem příze k večernímu filmu. Skrývá se za tím mnohem víc.
Jsou to hodiny přemýšlení a vymýšlení. Stohy pokreslených papírů. Desítky minut vybírání a objednávání materiálu, a dlouhé, předlouhé dny čekání, než balíček s materiálem dorazí. Pak je z toho skříň plná barevných klubíček kvalitní, převážně přírodní příze, kufřík plný knoflíků, krabice nití, háčků, jehel, a dalších nezbytných věcí, potřebných pro samotnou tvorbu...

Když mám vše základní, co potřebuji, nezbývá, než vybrat správnou kombinaci barev, uloupit kus volného času a můžu začít. Už se nemůžu dočkat!
Háčkuji vlastním, speciálním háčkovacím stylem. Spotřebuji u něj dvojnásobné množství materiálu, a taky dvounásobné množství času, než u háčkování běžného. Ale vyplatí se to. Výsledkem je originální vzhled, kvalita, a pevnost.
Samotné háčkování trvá zpravidla pár dní. Některé části jsou hodně malé a náročné, často je musím několikrát přepočítávat a předělávat, abych dosáhla dokonalého tvaru. Na některá místa musím zaháčkovat drátek, vycpávat musím průběžně, a do některých částí přidávám skleněné kamínky kvůli lepší stabilitě. Otáčení hlavičky řeším kloubovým systémem. Na ouška, chodidla, a na různá zdobení ručně přišívám kousky bavlněných látek, kožešin, anebo filcu. Sobí parůžky taktéž vyrábím a tvaruji ručně.
Na zakončování a zapošívání si dávám zvlášť záležet, aby nedošlo k nechtěnému uvolnění příze.
Když je základ hotový, musím vybrat očička. To není jen tak. Knoflíčkové oči jsou důležitým poznávacím znakem Knoflánků. Vybírám pečlivě. Někdy na to kápnu hned, někdy to trvá déle, ale na každého tvorečka čekají ty dva správné.

Aaaa upleteme šálu. Slušivá šála je nutnost, protože bude zima a bude mráz :) Šálu pletu ze čtyř pramenů, hezky jako vánočku. Pečlivě omotáme kolem krku a...nádech, výdech ... je tady. Nový Knoflíček je na světě! Jej, ty jsi tak roztomilý. Ale jaké ti dám jméno, drobečku? Nějaké vymyslím, bude krásné, stejně jako ty. Někdy začínám háčkovat s už vymyšleným jménem, někdy mě napadne u práce, a někdy nad tím chvilku dumám. Ještě se mi ale nestalo, že by některý zůstal bez jména :))
Teď mu uděláme hezké fotoalbum. Uklidím fotokoutek, vyberu správné pozadí, nastavím světla, a pozor!, vyletí ptáček. Těch ptáčků ve skutečnosti vyletí mnoho. Knoflánek před objektivem poslušně pózuje, nakrucuje se, kulí očička, a chvilkami se trošku stydí.
Hotovo.

Zhasnu světla a tvorečka dám na poličku mezi ostatní chlupáčky. Tam bude odpočívat, protože ho určitě brzy čeká dlouhá cesta do nového domova. A já si udělám kafe a jdu vybírat ty nejlepší snímky pro prezentaci.
Procházím fotky, vybírám, usrkávám z hrnečku, klik, delete, klik klik...jsem jak na jehličí. Už jen chvilka. Ještě pár úprav v editoru, nahrát na eshop a hurá! Sdílím se světem svou radost z kvalitní, perfektně vykonané práce.
Líbí? Nelíbí? Mě se líbí moc, jinak bych vám ho neukázala :)

Vidíte, nejsou to jen hračky. Jsou to Knoflánci. Originální sběratelské kousky. Každý je jiný a všichni jsou určení k tomu, aby potěšili.