Moje dcera je úžasná.
Má radost z cákání vody, barevného knoflíku, projíždějícího vlaku...
Pokud by večer vyplňova dotazník "Jaký byl dnešní den", zaplnila by kolonky milých zážitků po okraj.
A ještě by jí nestačily.
Brázdíme město kočárem a svět má barvy všecky.
Spousty věcí už zvládne sama.
Skluzavku snad až z nebe.
Nazutí, vyzutí, nazutí, vyzutí bot.
Tabulku čokolády.
Oslovení přihrávkou.
Nastavení televize do režimu pro slepé.
Když upadne, hned zase vstane a běží dál.
Moc bych si přála, aby jí to zůstalo.
Tuším, že jsem tohle všechno kdysi také měla v základním nastavení.
A tak se snažím si na to vzpomenout a restartovat systém.
Dost mi pomáhá, že už téměř dva roky trávím v té nejlepší společnosti.