Moje dcera je úžasná.

Má radost z cákání vody, barevného knoflíku, projíždějícího vlaku...

Pokud by večer  vyplňova dotazník "Jaký byl dnešní den", zaplnila by kolonky milých zážitků po okraj.

A ještě by jí nestačily.

Brázdíme město kočárem a svět má barvy všecky.

Spousty věcí už zvládne sama. 

Skluzavku snad až z nebe.

Nazutí, vyzutí, nazutí, vyzutí bot.

Tabulku čokolády.

Oslovení přihrávkou.

Nastavení televize do režimu pro slepé.

Když upadne, hned zase vstane a běží dál. 

Moc bych si přála, aby jí to zůstalo.

Tuším, že jsem tohle všechno kdysi také měla v základním nastavení.

A tak se snažím si na  to vzpomenout a restartovat systém.

Dost mi pomáhá, že už téměř dva roky trávím v té nejlepší společnosti.