Všechno to začalo jedním bolavým zubem a pozitivním těhotenským testem :-) . Že to spolu nesouvisí? Ale ano, měla jsem před sebou nespočet probdělých nocí, kdy jsem bloumala bytem a spát prostě nešlo. Myšlenky létaly sem a tam, od tabletky, která na nateklou pusu nezabírala, až po plenky na mimi, které ještě rozhodně nebyly potřeba. Třetí noc (již s antibiotiky - ale se stejnou bolestí po zákroku na pohotovosti) jsem si řekla, že Ordinace v růžové zahradě mě rozhodně neuspokojuje a na horory se sama ve 3 ráno prostě dívat nezvládnu (jistě znáte ten pocit, že za vámi prostě někdo stojí a "dýchá" vám na záda :-) ).

Otevřela jsem skříňku v obýváku a bloumala očima po nějaké zajímavé knížce. Pohled se mi zastavil úplně dole, ve vysoké spodní polici, kde odpočíval už delší dobu můj šicí stroj.

První myšlenka byla jasná. Už je na čase ho oprášit a provětrat tu zásobu krásných látek, co mám doma nevyužité v krabici. Ušiju něco pro svoje děťátko. Jenže co... Otevřela jsem počítač a hledala nějakou inspiraci. Zavinovačky, košilky, soupravičky... na nic z toho jsem si netroufla. Pak mě napadlo, že vyrobím pro začátek nějakou hračku.

Představa byla jasná. Něco měkkého, hebkého a krásně barevného. Se stužkami a různými cedulkami - vím, jak je miloval můj první syn :-) . Pohled mi zabloudil na kobereček před televizí, kde se zrovna parkovalo několik Lego autíček a u nich leželo pár osiřelých barevných kostiček. 

Kostičky, to je ono. Ušiju pro svého druhého chlapečka nějakou kostičku. Měkkou, štěrchací (ale jen jemně - z agresivních zvukových hraček mám jistou fóbii), z různých materiálů, s obrázky, a s různými aktivitami pro maličké i větší zvídavé děťátko.

Vybalila jsem krabici s látkami, začala je rozkládat před sebou a hledala ty vhodné barvy, materiály a struktury na budoucí kostičku. Vyhrála šestice látek v šedomodrém odstínu. Rozměr byl jasný. Nechci žádnou gigantickou kostku, ale spíše menší do maličkých dětských ručiček, která se bude hezky a příjemně držet a otáčet. Nakonec vyhrálo 10 x 10 cm. A co dál? Zdobení, aplikace... Pochopila jsem, že kostičku "neuplácám" za jednu noc. Bude to delší proces... Prohledat všechny krabice s pozůstatky ze svého předchozího tvoření (filcové zdobené brože a sponkovníky), vybrat vhodné barevné filcy, stuhy, knoflíky... Tohle všechno mi zabralo několik večerů.

Když jsem před sebou měla rozložené jednotlivé čtverce s aplikacemi, začala jsem to konečně vidět v živých barvách. Moje představivost jela na plné obrátky a já zasedla k šicímu stroju a začala jednotlivé díly sešívat. Pak už přišlo na řadu jen vycpání vhodným materiálem ( o to se postaral můj šikovný a nápaditý manžel ) a sešít poslední stranu. 

Kritickým pohledem jsem si kostičku prohlížela, obracela ji ze všech stran... Neměl být tenhle knoflík víš? A tahle lodička na jiné straně? Obavy mi pluly hlavou jako mráčky po obloze. Pak ale přiběhl můj syn Šimonek a s velkým JÉÉÉ kostku popadnul. 

"To bude pro Ríšu maminko?", zeptal se a moje obavy byly najednou pryč. Můj výtvor zaujal 8-mi letého syna, který ihned zatoužil po podobné, ale s autíčky. Znatelně jsem si oddychla. 

Pochlubila jsem se svou prvotinou kamarádce, která je také v očekávání a ta ihned zatoužila po podobné kostičce. Trošku jsem zaváhala. Říkala jsem si, že na internetu jich je jistě spousta a mnohem hezčích, propracovanějších. Tak jsem začala "googlit" . Nenašla jsem nic podobného těmto didaktických kostičkám, ze stejných materiálů a stejného stylu. Asi po hodině hledání jsem zjistila, že je nás tvůrců tohoto sortimentu jen pomálu. V České Republice a na Slovensku není zrovna velký výběr a objednávat z nejmenovaného amerického serveru je jen pro horních 10.000.

Bylo rozhodnuto. Pustím se do toho ve velkém a začnu nabízet svoje výrobky dalším maminkách pro svoje dítka. Za ceny, které si bude moct dovolit každá z nás. Která nezatíží rozpočet maminek na mateřské dovolené. Z kvalitních látek, pečlivě promyšlené a zpracované. 

Objednala jsem si na internetu další nové látky, různobarevné stuhy a šňůrky a pustila se do další tvorby. 

Jak se mi to podařilo můžete říci jen vy, kteří čtete tento blog, vidíte moje výrobky, popř. se se mnou setkáte na nějakém tvořivém dni či trhu. 

Doufám, že moje kostičky budou dělat dětem a maminkám minimálně stejnou radost, s jakou jsem je já pro ně tvořila.

Vaše Lucie