Moji milí. V tomto roce mi bude padesát a jako OSVČ – výtvarnice se živím cca 20 let. A najednou – jsem přestala být spokojená. Pocit, že cesta končí, nejspíš znáte. Najednou nějak nevíte, jak dál, zato víte, že musíte něco změnit, protože to, co vás léta naplňovalo, už vás nebaví. Rychle se blíží padesátka a já si kladu otázku. Chci tohle dělat dalších 15 let? Nechci! A co teda chci?

Chci využít čas, co ještě mám. Chci ho naplnit láskou, vědomím smyslu, užitečnosti a radostnou tvorbou, nezatíženou myšlenkami na ekonomickou návratnost.

Nejdřív jsem si myslela, že potřebuji  jen změny ve své tvorbě, abych kvantitativně pořád jen nemalovala to samé. Začala jsem používat tisky. Jenže – půvab ruční práce se vytratil a ekonomický efekt nijak výrazný nebyl. Pak přišla letní vedra 2015 a na trzích se nedařilo. Co s tím? Přece nebudu končit před hlavní sezónou (vánoce). Takže další půjčka a jedu……

V té době jsem občas prohlížela pracovní servery a uvědomila si, že jsem vlastně stará, i když se tak necítím. Umím toho spoustu, ale jaksi mimo dovednosti, které se na trhu práce dnes požadují a oceňují. A pak jsem to na nástěnce Obecního úřadu uviděla! Náhradní rodinná péče – pěstounství na přechodnou dobu. A bylo to, jak když cvakne vypínačem. Okamžitě jsem zahájila akci a po roce dotazníků, testů, pohovorů a čekání jsem se konečně začala školit. A už opět čekám. Ještě to bude pár měsíců trvat, ale pak se mým zaměstnavatelem stane stát a já budu “JEN“ pečovat a chovat a utěšovat a možná zase pomáhat s domácími úkoly. A ve volných chvilkách taky malovat, vyšívat a háčkovat bez myšlenek na výši odvodů a registrační pokladny. Jako výtvarnice nekončím. Kuklím se. A za pár let…..uvidíme!

V roce 2016, kdy už jsem měl budoucnost „vyřešenou“ se mi zase začalo celkem dařit a nebýt předchozích zkušeností, nejspíš bych to táhla jako OSVČ dál. Ale já vím, že mě život zmáčknul schválně, abych se zastavila, rozhlédla a nabrala nový směr. Jsem si jistá, že jsem vykročila správně.

A co dál s Ivkou – Lehkoživkou?

V začátcích svého podnikání jsem svou „firmu“ nazvala Happyend. Když nastal a já zjistila, že se dokážu uživit vlastní prací a nápady, přejmenovala jsem Happyend na Ivku - Lehkoživku. Byla to moje další touha. Chtěla jsem žít lehce. Nebo zlehka? Jenže to byla dalších 15 let pořádná honička! A teď?

• Postavený dům
• Založená zahrada
• Dospělí a úžasní synové skoro z baráku
• Roztomilá vnoučátka
• Dosud zdraví a samostatní rodiče
• Milující partner zajišťující dobrou náladu
• Fungující tělo

No uznejte…..konečně  JSEM prostě LEHKOŽIVKA! Takže nastal čas být už jen sama sebou. Ale protože jsem radši Ivka než Ivana, nechám si ta křestní jména neoficiálně obě.  Ivana Ivka Knapová.

Co to znamená pro vás, moje milé zákazníky?

• Velký doprodej zboží, které již v této formě šít nebudu.
• Vyčlenění „Textilních omalovánek“ a zřízení jejich samostatného obchodu.
• V sekci „pro vaši tvorbu“ postupně naleznete spoustu věcí, které už prostě nechci dodělávat, materiál, který už nepoužiju atp.

Ruším totiž ve svém životě šuplíky s nápisy MUSÍM a MĚLA BYCH. Nadále už budu otvírat jen ty s nápisem CHCI a VYZKOUŠÍM. Jak úlevné! A netýká se to zdaleka jen mé profese!

A co vy? Nechcete zrušit svůj šuplíček MĚLA BYCH……dřív než v padesáti ?

No a jak to nakonec všechno dopadlo? Dočtete se zde. (Přidáno po několik měsících)