Vzhledem k zájmu, který vzbudil můj předchozí článek, zůstanu u tohoto tématu ještě jednou. Našla jsem video o rekonstrukci tuniky z doby železné, obsahující čísla, která vám vyrazí dech. Video je v norštině s anglickými titulky, které jsem zde pro neangličtináře přeložila:

Lendbreenská tunika - rekonstrukce nejstaršího norského oděvu

Archeologové přicházejí k Lendbreenskému ledovci na hoře Lomseggen v Breheimenském národním parku. Míří k hornímu okraji ledu hledat předměty z minulosti. Lomseggen odděluje vesnice Lom a Skjåk v severní části Gudbrandsdalenu. V pravěku zde přes Lendbreen vedla stezka. Cestou přes horu byla ztracena spousta věcí a některé z nich skončily v ledu. Překotné tání Lendbreenského ledovce v posledních letech vyneslo na povrch stovky starých předmětů.
Je 4. srpna 2011. Archeologové systematicky pracují podél horního okraje Lendbreenu. Dnes se jim podaří velmi unikátní objev.
"Jsme na horní hraně Lendbreenu a právě začínáme s dokumentací a vyzvedáváním nějaké látky."
Z toho, co na první pohled vypadalo jako srolovaný kus látky, se vyklubala dobře zachovaná tunika z doby kolem 300 n.l.
"Neuvěřitelné. Je kompletní."
Nejstarší norský oděv - starý 1700 let. Jeho látka byla utkána z pečlivě vybrané ovčí vlny. Střih je jednoduchý a několik záplat na zádech ukazuje, že oděv byl hojně nošen. Délka a tvar naznačují, že byl vyroben pro štíhlého muže nebo chlapce. V celé Evropě se zachovala pouze hrstka podobných oděvů.
Sledujeme mohyly podél staré cesty přes Lendbreen. Před 1700 lety tudy kráčel muž a z nějakého důvodu zde u ledovce zanechal svou tuniku. Proč? To je záhadou. Copak ten oděv nebyl cenný? Jak byla taková tunika v době železné vyrobena? Jaké suroviny a techniky byly použity a kolik práce bylo věnováno zhotovení tohoto výrobku?
Jsme v Hareidlandetu v západním Norsku, abychom začali pracovat na tunice stejným způsobem jako před 1700 lety.
"Zvířata za námi patří k starému norskému plemenu ovcí Villsau. Tyto ovce jsou nejpříbuznější plemenu, které žilo v době železné, a proto byla jejich vlna použita pro kopii lendbreenské tuniky."
Stará norská plemena měla dvouvrstevnou srst, sestávající z jemné spodní podsady a svrchní vrstvy dlouhých, hrubých pesíků. Svrchní vrstva chrání zvířata před deštěm, zatímco spodní hřeje a izoluje.
"Pokud chcete v plné míře využít kvalitu, kterou tato zvířata nabízejí, pak je vhodné spolupracovat s přírodou. Počkejte, až ovce začnou přirozeně línat a chlupy budou uzavřené na obou koncích. Izolační vlastnosti se budou výrazně lišit od vlny, která byla stříhána."
"Je tady spousta podsady, ale i pesíků. Velmi příjemná a hebká."
"Vypadáš úplně jinak."
Na tuniku bude potřeba 2,5kg měkké podsady - ve směsi světlé a tmavé barvy. Pro originální tuniku byla příze předena ručně. Ruční předení je časově náročné. Deset přadlen si měřilo čas. V průměru jim upředení 50g trvalo téměř 11 hodin. Použití této techniky na celou tuniku by jedné osobě zabralo 544 hodin, čili téměř 15 pracovních týdnů. Ruční předení celého množství by bylo příliš drahé, a proto bylo rozhodnuto použít spřádacích strojů v přádelně Selbu.
Látka na tuniku byla utkána na vertikálním tkalcovském stavu. Osnovní, svislé, nitě jsou drženy na svém místě zavažími přivázanými k jejich dolnímu konci. Lena Hammarlund ze Švédska je velmi zkušená ve svém oboru a začala tkát látku na tuniku. Používá pokročilou tkalcovskou techniku, stejnou, jaká byla použita v době železné.
"Látka je tkána ve vazbě diamantového kepru a střídají se v ní světlé a tmavé nitě. To dává tkanině strakatý vzhled a kosočtverce jsou stěží viditelné. Musíme se na látku podívat opravdu zblízka, abychom viděli kosočtvercový vzor."
"Tkám přibližně 2-3cm za hodinu, když se hodně soustředím."
Utkání látky na jednu tuniku Leně zabralo 160 hodin.
Dalším krokem je ušití zkušenými heimenskými švadlenami v Oslu.
"Rukávy jsou velmi úzké."
"Majitel byl útlé postavy. Dívali jsme se na další rozměry. Ty rukávy jsou hodně přiléhavé."
K sešití původní tuniky byly použity tři typy stehů. To ukazuje, že práce nebyla uspěchaná a náhodná. Podobné oděvy známe z Římského impéria.
Tunika je hotová. Její výroba za použití starodávných technik trvá 760 hodin. Při hodinových sazbách současných odborníků na tato řemesla by její cena byla 380 000 norských korun.
Proč bylo tak cenné oblečení zanecháno před 1700 lety na stezce přes hory? Kdo byl ten štíhlý muž, kterému patřilo? Archeologové plánují testovat vlnu pomocí úplně nových metod, aby určili původ tuniky. Byla vyrobena v Gudbrandsdalenu, nebo někde daleko odtud? Možná měla za sebou dlouhou a pohnutou historii, než záhadně skončila v Lendbreenu.