Hardangerská výšivka

Výšivka hardanger je starodávný druh vesnické ruční práce, která kombinuje techniku vyšívání jednosměrných mřížek (ažur) a dvousměrných mřížek (prolamovek), vyšívání v počítané niti, jemné pavoučky a prvky šité krajky.

Její původ lze vystopovat až do starověké Persie, kde bylo zvykem vyšívat barevnými hedvábnými nitěmi na tenké bavlněné gáze. Odtamtud se rozšířila do Evropy a stala se velmi oblíbenou v Itálii, kde byla technika odstřihování a vytahování vláken z tkaniny dovedena k dokonalosti a byli pomocí ní vytvořeny krásné prolamované výšivky kombinované s nádhernými krajkovými lemy. Moderní styl této vyšívací techniky pochází z oblasti kolem krásného Hardangerského fjordu na západním pobřeží Norska, kam byla v 17. přivezena z Itálie. Nejstarší známou výšivkou z této oblasti je zástěra, kterou na začátku 18. století vyšila Gunbjorg Midtbo, jež použila techniku i vzor podobné italské výšivce z konce 17. století.

Na hardangerskou výšivku se tradičně používala lněná příze na jemném lněném plátně s vazbou 25 – 50 vláken na 2,5 cm (což je opravdu jemné pláténko). Plátno se vyrábělo místně z doma pěstovaného lnu a původně se z něho šily zástěry a sukně. Vyšívané krajky na těchto částech oděvu byly tak krásné, že se nosily jen při zvláštních příležitostech a svatbách a rozšířily se tak, že se postupně staly součástí tradičního kroje tohoto regionu. S tím, jak výšivka hardanger stoupala v oblibě, používala se dále ke zdobení bytového textilu, tj. stolního a ložního prádla, polštářků a záclon. Vyšívací techniku ženy z norského kraje Hardanger během let dále rozvíjely, až se pro svou krásu a snadnou zvládnutelnost stala známou a oblíbenou po celém světě.

 

image

jeden z Hardangerských spolků 1920-30

 

Výšivka hardanger  se pracuje na látce pravidelně tkané, se stejným počtem osnovních i útkových nití, na které lze nitě dobře počítat (u nás je to např. jednonitná kanava, v zahraničí se používá Dublinské plátno, Damaškový hardanger, Linda, Bellana, Belfast, Davosa aj.). Záleží na struktuře a splývavosti látky podle toho, k čemu chceme hotový výtvor použít. Příze se používá kroucená, nejlepší je bavlněná perlovka. Na bloky a ostatní části vyšívané plochým stehem trochu silnější než vlákna tkaniny, na vnitřní výplně a pavoučky jemnější.

 

image

dvojitá řada diagonálních mřížek, rohy, tkané spojky, krajkový steh, diagonální kroužkování pro okraj, kroucené spojky, dvojité spojky s krajkovým stehem

 

Základem výšivky hardanger jsou tedy skupiny plochých stehů, tzv. kloster bloky, které jsou řazeny diagonálně nebo v rovných řadách. Hardanger se vyšívá v přesném pořadí a před odstřižením a vytažením vláken je nutno vyšít všechny kloster bloky a ploché stehy. Tím se začistí a zpevní okraje. Uvnitř těchto bloků jsou v plátně přestřiženy a vytaženy osnovní i útkové nitě tak, aby zůstal jen předepsaný počet nití, které lze obtáčet nebo zdobit výplňkovým stehem, pavoučky či látáním.

 

image

detail zástěry, ozdobný lem v kombinaci s paličkovanou krajkou

image

dětská čepička, prostírání

image

prostírka na hardangerském plátně, detaily

image

prostírka, detaily

image

barevná výšivka

image

 

moderní hardanger, design Yvette Stanton

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Použitá literatura:

Dorothy Woodová, Originální hardangerské vyšívání, Ikar Praha 2006

Priscilla Hardanger book, 1909

Priscilla Hardanger book No.1, 1922