V dětství mě posílali do různých vykrmovacích zařízení v dobré víře,že coby neskutečně hubené dítko konečně něco přiberu.Kdyby mě po lékařských ordinacích nevodila máma ale táta,mohli jsme si všichni dohromady ušetřit spoustu času a já nepříjemností s tím spojených.Ne,že by můj táta byl Herodes,co mrknutím oka likviduje nedochůdčata či doktory,snažící se jim pomoci.Ale při jeho ,téměř,190 cm vysoké postavě a zanedbatelné váze,by každému lékaři bylo na první pohled jasné,že dítko na tom v životě nebude o moc líp.

Po několika letech tohle snažení všichni vzdali a já si konečně  žila celkem spokojený život hubené holky.Leč po svém tátovi  jsem nezdědila jen vyčouhlou postavu,ale i plochý hrudník.To teda byla výhra.Holka,co všude vyčuhuje ,podprsenka je  zbytečný doplněk šatníku a nesežene boty,protože velikost nohy je tak nějak úměrná  výšce postavy.A do toho ještě poslouchat blbé řeči pubertálních spolužáků.Holka,to se jdi rovnou oběsit.

A najednou,ne zázrak se nestal,jsem přibrala.Dokonce 2x.Leč jen na přechodnou dobu několika měsíců.I velikost horní části těla byla o něco lepší,zas jen krátce ,ale moje děti nestěžovaly a tak jsem konečně posměváčky začala posílat do patřičných mezí i půlek.A  dál si žila v naprosté pohodě se svojí,v té době už pěknou štíhlou postavou,na kterou byla  radost šít.Kdyby pro nic jiného,tak kvůli minimální spotřebě látek.

Jen si to spočítejte-ideální  míry jsou prý  90-60-90 .Zlatý voči,kde bych to vzala.Nahoře ani omylem,v pase snad a přes boky ještě hodně dlouho ne.

Kolem 40 let věku se ale přeci jen začal projevovat méně hektický způsob života a ničím neomezované žraní  začínalo být  vidět.Co s tím ? Kamarádka mi napsala meilíka plného vysmátých smajlíků s tím,ať to vzdám.V tomhle věku už přibíráme i ze vzduchu.Tak to tedy ne.Držet diety ? Do toho mám daleko.A z hlubin paměti se vynořilo něco málo o paměti těla.Fajn.Stačilo  dodržet jediné-poslední  jídlo kolem 17 hodiny večer a zlaté pravidlo,že hlad je jen převlečená žízeň.A  tak bez jakékoli námahy byly následky vánočních  orgií za 3 měsíce pryč.

Jenže čas a průjem nezastavíš.Od té doby uteklo deset let a moje tělo si začíná dělat co chce,bez ohledu na to,co chci já.Nějaká paměť těla,tak na to už můžu zapomenout,stejně jako to tělo.

A jsem zase u těch diet.Útočí ze všech stran a výkladů knihkupectví.Na internetu kliknete na článek s tímto obsahem a už se tohoto čtiva nezbavíte.Mor a prokletí  této doby.A tak pročítám zaručené návody,kroutím  nad tím hlavou,až  mi lupe mezi obratly.Co teprve jídelníčky.Vyložené mňamky.Vybavují se mi vzpomínky na jednoho souseda.Držel vajíčkovou dietu,za týden už nemohl vidět ani slepici.Tudy moje cesta nepovede.

A  potom  proběhne tiskem rozhovor  s jedním známým zpěvákem,který shodil neskutečně kil.Na otázku novináře,jak to dokázal,odpověděl, že přestal žrát a začal jíst.A jsme zase u toho jídelníčku.Tak jo,omezit bílou mouku-znamená to snad vzdát se milovaných koláčů z kynutého těsta?Nebo úžasně vypečených křupavých housek z pekařství na rohu ? Jo !

A teď k tomu nastupuje Paní zelenina.Připadám si jako králík a navíc ještě  poslouchám přidrzlé poznámky své dospívající dcery.Počkej,potvoro,taky na tebe jednou dojde.A usmívám se  nad svojí snachou a její snahou vykrmit mého syna.Kdepak děvče,ten nepřibere i kdybys do něj nacpala  ne jednoho,ale celé stádo pečených divočáků.Minimálně dalších 30 let.

A zas hlodá myslí  ta dieta.....Ne,z toho nic nebude.Jen se začít hýbat.Nejde o to zda víc,v práci se naběhám dost,ale jinak.Hele,já mám doma i kolo !Jenže kámen úrazu-je zaparkované v garáži.A  tak skřítek pokušitel  pravidelně dává vybrat:jet do práce autem,nebo na kole ?Nebuď líná a šlapej !

Cukrovinky nejím už dávno ,peču v menším pekáči.A vzpomínám na svoji mámu,když byla zhruba v mých letech.Občas stoupla na váhu a  hlásila :"Mám 62 kilo,musím zhubnout.Mám 65 kilo,musím zhubnout.Už mám 70,je to v háji." A uklidila váhu někam pod postel.Táta taky konečně přibral.Je mu 75 let a váží necelých 80kg.Vidět to vážně není.Na mně těch 70  taky ne,ale sukně nelže.Nikdy.Tak jdu pro tu zeleninu a promazat kolo.