Loni v létě požádala moji kamarádku její devadesátiletá (!) známá, jestli by ji nedoprovodila na dovolenou k moři, protože nemá, s kým by vlakem jela. Vyhledaly si cíl a volba padla na Vrsar.

Po návratu z týdenního pobytu jsem kamarádce zavolala, kdy se sejdeme, a dozvěděla se, že "hned dneska, protože zítra odjíždím zpátky do Vrsaru". "Jedou tam autem totiž moji známí a nabídli mi, že by mě vzali s sebou. " vysvětlila mi kamarádka pro mě nepochopitelnou situaci.

Odjela na dalších 14 dní a po návratu o Vrsaru nadšeně vyprávěla. "Asi se tam odstěhuju!"

Letos se nemohla dočkat začátku sezóny, protože známí už se chystali hned v červnu vyrazit do Vrsaru na dovolenou a mohla jet s nimi. 

Tentokrát splnila moje přání, které dávám každému, kdo jede k moři, aby mi přivezl kousek dřeva vyplavený z moře. Jenže v současnosti najít pěkně omletý kousek prkna nebo větve, na kterém je patrné, že si s nimi moře už nějakou dobu pohrálo, je asi velký problém. Všechny pláže jsou dokonale uklízené a pak asi existuje víc takových "šílenců", jako jsem já, a všechny vyplaveniny posbírají. Však se taky všude v médiích dá najít cosi, co má označení jako seawood styl.

Proto jsem měla velikou radost ze tří asi deseticentimetrových dřívek, které mi kamarádka přinesla. Jakmile jsem se mohla pustit do práce, naštípala jsem jedno ze dřívek, které jsem samozřejmě otestovala a opravdu bylo slané ;-), na několik kousků a pustila se do výroby šperků, které budou kamarádce připomínat všechny krásné okamžiky, které ve Vrsaru zažila.

A hádejte, kam kamarádka za 14 dní odjíždí ?