Ořešák má krásné kontrastní dřevo. Černohnědé jádro a krémově bílou běl. Je to oblíbený strom, na zahradách ve vesnicích a kolem silnic jich roste spousta. Havrani je šíří do všech různých koutů, to když jim ořech tu a tam za letu vypadne ze zobáku. No, a jeden ořešák rostl v zahradě u domu v sousedství.

Když ho koupili kamarádi, rozhodli se ho skácet. Kořeny zalézaly pod barák a navíc koruna rostla do drátů nízkého napětí. Poprosil jsem je, jestli bych si nemohl nějaké dřevo vzít. No, nakonec jsem toho zpracoval kolem kubíku. Materiál jsem uskladnil do stodoly. S ořešákem nemám moc zkušeností, ale vím, že rád podélně praská. A tak jsem byl zvědavý, kolik z toho za pár let prosychání bude k použití.

Letos v zimě přišel každoroční úklid dílny a stodoly. Jednou za  čtyři, pět let dělám úklid zgruntu. A vyšlo to právě na letošek. Tak jsem se asi po týdnu probil až na konec stodoly k ořešáku. A koukám, že se do něj s chutí pustil červotoč. Poblíž uskladněné řezivo jasanu a dubu zůstalo nedotčeno, podobně i třešeň. Abych neriskoval, že se červotoč rozleze, všechno jsem to vyklidil ven do přístřešku na palivové dříví.

A teď nezbývá, než to všechno rychle zpracovat. Takže zahajuji velké OŘEŠÁKOBRANÍ. Z velkých plánů budou nakonec malé misky, inu, to je život.