Otisky. Široké, volné, inspirativní téma. Co vše se může otisknout?
Razítko na formulář, list na výkres, matrice na karton, bota do bláta, tlapka do sněhu, báseň do podvědomí, zážitky do sna...
Pojďme se podívat, jak toho téma zpracovali malíři z malířského klubu. (řazeno tak, jak díla přicházela).
Jako ryba ve vodě
Strážce krajiny
akryl na sololitu
mořský koník dělaný technikou otisku
Malá mořská
Holky, už je čas
Svět v oprýskaných rámech obrazů
Naše stará Blažková - inspirace říkankou Miloslava Jágra. Nějak se mi otiskla do paměti.
Modromodrý svět
A přišla zima. Den je krátký a vzpomínky na podzim se vytrácí. Přes den se slunce odráží v tisíci krystalcích čerstvého sněhu a vzduch je ostrý jak břitva.Doma čekají poslední zbytky vánočního cukroví, teplo krbu a horký čaj s rumem a rozinkama. Děti už dávno spí a vyšel bledý měsíc. Rozlil svoji zář nad zamrzlou krajinou a vše vypadá jak v pohádce. Tisíce hvězd svítí nad hlavou a odráží se v krystalcích ledu. Od pusy jde pára jak z komínu lokomotivy za starých časů. Ticho je téměř dokonalé. Mrzne až praští a teplo domova za zády volá zpět. Zpět do náručí tepla a světla s kouskem zimní noci na polštáři. Aby vzpomínky zůstaly čisté a jasné, jako hvězdy nad hlavou v temné polární noci.
Mám za sebou už po tretí raz opakovanie rovnakého sna. Letím dolu schodmi. Na prízemí nášho bloku vrazím do hnedej ošmatlanej steny a rozbijem si nos. Zabolí. Začnem sa hystericky smiať. Ešte chvíľu zostanem rozjarená sedieť smerom k stene a hľadieť na malý červený fľak. Fascinuje ma. Vyťahujem z vrecka balík vreckoviek. Cítim, ako sa mäkkosť papiera stráca vo vlhkej krvi, vyberám teda ďalší. A ďalší. Až miniem posledný z balíčka, zalepím ho vedľa ostatných deväť. Na stene (sa) držia neskutočne. Držím sa i ja. Úžasu z čerstvo skomponovanej spontánnej krásy. Prvé al secco v našom ošarpanom bloku. Jediné al secco v celej ulici. Strčené do otvorených makových hlávok.
Kompozícia monotypií na kvalitnom akvarelovom papieri v kombinácii s akvarelovou maľbou a zelenou fixokresbou.
Akupunktura Země
Mé otisky jsou z papírových tvarů na plátno; tento způsob práce používám často, nejen při příležitosti naší výstavy a nejen při práci s textilem. Líbí se mi, že výsledkem není jednoznačný tvar, jen náznak zachovávající prostor pro fantazii; divák pak může jako bonus objevovat věci, kterých si ostatní (a třeba ani autor :) nevšimli.
japonské znaky pro podzim a zimu natištěné spolu se sluncem na akrylových rukavicích
Podzim sice nyní není aktuální, ale já ho miluji. Stíny, barvy, mlhy, tajemno a zámlky, ostré slunce co natahuje své paprsky zpod mraků těsně před západem a příroda ty poslední odlesky hltá, tuší zimu, i já lačním po tom kontrastu světla a stínů, malé chvíle před umrtvením, tak to mám opravdu ráda.
Otisky mých nočních můr
akryl na plátně
