Včera byl krásnej den. No, uznejte! Taková upoutávka na jaro (řečeno televizní terminologií).

Jsem solární typ a podobné sluneční dny mi zlepšují náladu a dobíjí baterie (a komu ne, že?). V dobré náladě a (v tom pozitivním slova smyslu) už skoro dobitej, jsem se vracel z práce. Když tu spatřím hromady dřeva a větví, reflexní vesty, multikáru a motorové pily v místech, kde ještě ráno u silnice stály stromy.

Nehledejte ve mně militantního ochránce přírody, který se řetězy váže ke kmenům. Tím jsem nikdy nebyl a asi ani nebudu. Chápu, že staré a nemocné stromy u hlavních tahů představují jisté riziko a ten, kdo za ně zodpovídá se nechce dostat do průšvihu. Vím, že pokud nad autobusovou zastávkou vrávorá vykotlaná lípa, jsou životy a zdraví lidí přednější. Ale nechápu, komu vadí ovocné aleje kolem silniček 4. třídy vedoucích odnikud do nikam.

Nejsem zapšklý důchodce, sledující s odporem, jakoukoliv změnu ve svém okolí. Jen už tu ocmrduju dost dlouho na to, abych si všiml a uvědomil, jak se mění krajina, ve které žiju. Stromořadí vysázená hospodáři ještě v poválečném období pomalu dožívají a mizí v nenávratnu, komunista měl pak většinou jiné priority a o dnešku darmo mluvit.

Přijde mi to jako nešvar posledních let. Pokácet všude, co se dá. Bez náhrady. A pokud ne pokácet, tak alespoň zprznit, ořezat větve a nechat živořit jen holý kmen. Z rozhodnutí nejrůznějších ouřadů party rádobyodborníků tímto způsobem zvelebují naš vesnice a města ve velkém.

Zajímalo by mne, zda někdo z kompetentních šel někdy v parném létě pár kilometrů po krajnici takto vylepšených silnic, nebo po nich jel na kole. Nejbližší stín na míle daleko, jak měsíční krajina - jen prach a sluneční žár. V autě s klimatizací si toho všimnete, až když máte na podobném místě defekt.

Nic naplat. Naši předci žili pomaleji, chodili pěšky, náklady vozili na povozech tažených hospodářskými zvířaty. O slunci, stínu, větrné i vodní erozi, o krajině a o životě věděli své.

V době kdy slyšíme ze všech stran stesky, že na to, či ono, nemá stát, kraj, nebo město finanční prostředky, je celkem logické, že obnova zeleně kolem komunikací a hlavně pak její smysluplná údržba nepatří mezi priority.

Naskákejme tedy raději do plechovek a v létě si pusťme air condition. Vytrubme všechny, co nás na silnici zdržují. Hlavně pěšáky a blázny na bicyklech (ty kamióňáci zvlášť miluji a proto jim říkají přátelsky: "zpocené prdele"). A hlavně se zbytečně nerozčilujme nad padlými stromy.

V březnu totiž zbydou v naší krajské nemocnici jen čtyři lékaři. Jeden gynekolog, jeden alergolog, jeden anesteziolog a jeden patolog. Tak tomu poslednímu nepřidělávejme práci, protože předchozí tři nás v případě infarktu zachrání jen stěží.