Vítejte u dalšího dílu Dějin umění. Členové klubu Růžový panter se opět brouzdali historií a tentokrát se ponořili se do období klasicismu a empíru.

Klasicismus

(z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý) vznikl v druhé polovině 17. století ve Francii v době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV a v průběhu 18.století se rozšířil do celé Evropy. Od těžkopádného baroka přechází k jednoduchosti inspirované klasickým uměním, tedy uměním antického Říma a Řecka, k pravidelnosti a harmonii tvarů. Tato první fáze klasicismu se ještě mísí s prvky baroka, proto se také někdy nazývá barokní klasicismus a historicky se řadí ještě do kultury baroka. Období rokoka se od klasicistních prvků značně odvrací.

Podstatnou součástí klasicismu druhé poloviny 18. stol. je tzv. sloh Ludvíka XVI. (1774 - 1792), který se vyvinul za vlády tohoto francouzského krále. Je reprezentován především charakteristickým nábytkem a ornamentikou, která však přechází záhy na architekturu a šíří se i do jiných zemí Evropy.

Empír

Za vlády Napoleona Bonaparta ve Francii se klasicistní sloh nazývá empír.

Architektura

Typickými stavbami jsou banky, vládní, administrativní a hospodářské budovy, divadla či nemocnice. Stavby klasicismu jsou pravidelné, mají přímé a čisté linie, často mohutná sloupořadí a trojúhelníkové štíty a poměrně střídmou výzdobu, takže působí strohou vznešeností a mohutností. Základními architektonickými znaky klasicismu jsou sloupy a pilastry vycházející z římských řádů, dvojitá obdélníková okna s rovným nadpražím, portály s polokruhovým nebo též rovným nadpražím a ploché, symetrické a geometrické fasády.

    

Interiér

Empír se uplatnil rovněž jako styl interiérů, kde dominovaly geometrické linie a tématika antické mytologie. Typickým materiálem pro empírový nábytek je mahagonové dřevo. Nábytek má klasické, střízlivé a pravidelné tvary. Kontury nábytku byly znovu rovné a vzpřímené, zdobené páskovými ornamenty. Vedle leštěných povrchů byl oblíben broušený bílý lak nebo také černě mořený dub, kombinovaný zlacenými detaily. Oblíbené byly malé psací stolky, které byly určené pro psaní deníků a dopisů. Evropský klasicismus se vyznačoval, u sedacího nábytku, hlavně užíváním hranatých sloupkových konstrukcí s povrchovými úpravami černého moření. Zmizela přemíra kovového kování, ozdob a omezila se pouze na zámkové štítky lisované z tenkého mosazného plechu. Povrchy nábytku byly opatřované lesklými politurami.

    

Malířství

Důraz v obrazu byl kladen na přesnou a jednoduchou harmonii, vyváženost v modelaci objemu a klasickou figurální kompozici; barva sama o sobě neměla na plátně žádnou funkci a sloužila jen jako obarvení předmětu

Sochařství

V sochařství dominovaly busty, stejně jako v malířství, tak i sochaři vzhlíželi k antice jako vzoru. Sochy jsou dokonalé zpracované, ale jakoby bez života. Hlavními znaky jsou ušlechtilost, vznešenost, čistota výrazu bez emocí, neosobní krása. Klade důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci.

Móda

Odívání prošlo jednou razantní změnou a to tím, že chybí těsný korzet, který deformoval ženám postavu. Šaty nejsou klasicky členěné na vrchní a spodní díl. Jemné, splývavé, jednoduché šaty jsou z jednoho kusu a stažené pod prsy . Hluboké dekolty zdobené množstvím šperků. Vzadu jsou protažené delší vlečkou. Délka sukně v předu nesahala klasicky na zem,ale ke kotníkům. Vršek oděvu tvořily krátké rukávy balónkového tvaru. Dekolt byl široce otevřený, a proto se zahaloval jemným šátkem. Typickou látkou, z které se šilo byl mušelín. V empíru se však již móda poněkud mění - výstřih se zmenšuje, přibývá kožešinových plášťů, dlouhé rukavice nad lokty a kašmírové šály přece jen posouvají oděv více zpět do středoevropského podnebí. Muži nosili upnuté kalhoty po kolena, které se zapínaly na knoflíky a vyráběly se z kůže nebo vlněných látek. K těmto krátkým kalhotám se nosily vysoké jezdecké boty. Důležitou součástí byl úzký kabát s dlouhými rukávy.

V módě jsou nadále slunečníky a vějíře – méně okázalé, než v období rokoka. Stále se nosí tzv. pompadúrky a rukavičky sahající nad lokty. V chladnějším období se uplatňují přehozy z kožešiny (dovážejí se ze severu, z Ruska), boa. Empírový doplněk, bez kterého se neobešla žádná žena – obdélníkový šál.

Dámské empírové účesy se dělí do dvou kategorií: Dlouhé vlasy zčesané v tzv. řecké uzly, z nichž vyčnívají pramínky, které ležérně rámují obličej. Do dlouhých vlasů si ženy přidávaly příčesky. V módě byly různé barvy vlasů. Nadále se nosí paruky.  Krátké vlasy zkadeřené pomocí papírových natáček.

Ve šperku se v 19. století objevují antikizující motivy, např. v období vrcholného klasicismu – empíru – se tyto motivy projevují strohou a čistou formou. Klasicismus, ve své čisté a originální podobě, byl bohatou sbírkou řeckých motivů a tradic. Ve vzestupu klasicismu se v špercích začaly objevovat květinové motivy a ornamenty. Technický pokrok měl vliv jak na užitkové umění, tedy i na šperk, tak i na následnou industrializaci a postupné zanikání manufaktur. V oblasti šperku se tento pokrok projevil transformací unikátního artefaktu vyráběného na objednávku na artefakt běžně dostupný v obchodech. Ve výrobě se začaly využívat levnější materiály, např. slitiny kovů, které napodobují drahý kov, šperk se postupně stával dostupným pro všechny společenské vrstvy.

     

 

 

Anketa se načítá ...