Už je to delší dobu, co jsem propadla barevnému sklu a jeho zapékání do keramiky.

A protože můj mozek je intenzivně nastaven na recyklaci, začala jsem s barevným sklem z dostupných zdrojů. Ano, správně přemýšlíte … ale … do kontejnerů se sklem se nedá dostat jen tak snadno.

Zkusila jsem tedy zvolit jinou metodu. Pustili jsme se s mužem do sebe-obětního procesu a jali jsme se popíjet alkohol prodávaný v barevných lahvích. Kupodivu jich není moc, ale jsou.

Zejména zelené sklo nechává na jazyku příjemný bylinný stín - do keramiky vpečeno zaručí příjemně zelený odstín. Máme ho vyzkoušené, s keramikou krásně spolupracuje, hezky se taví, nezlobí, nepřetéká, neprská. Paráda. Nebo lahve od vína – různě zelené, občas hnědé. Fajn, taky funguje, ale ty barvy jsou dost smutné.

U této metody se ovšem nedá vydržet dlouho. Finančně, jaterně a časově náročná.

Zlom všeho lahvového šílení začal kdysi, když jsem šla z práce domů. Zahlédla jsem, jak u kontejneru na sklo (ze kterého nejde, bohužel, nic vytáhnout – zkoušela jsem už dříve) stojí auto a nějací mladíci vyhazují spousty prázdných lahví od alkoholu. Po očku je monitoruji, není-li to „škoda vyhodit“. Když tu náhle vidím v rukou jednoho z nich nádherně kobaltovou modrou láhev. Mozek se okamžitě rozbíhá, aby láhev zachránil před utonutím v kontejneru. Je to jako takové ty sny, kdy se snažíte utíkat rychle, všechno kolem vás se pohybuje normálním tempem, jen vy se s neuvěřitelnou námahou a v nepřirozeném předklonu snažíte utíkat. Jako když utíkáte v bazénu a máte vodu až po ramena. Zkrátka, mozek maká naplno, dokonce už i ruku se snaží vyslat dopředu, ale nohy ten kalup nestíhají. Takže břink – láhev rozbitá v kontejneru.

Jelikož už mám věk, kdy se s divnou, neřkuli trapnou blížící se situací moc nezalamuji a nepřemýšlím nad ní předem, skutečně se rozbíhám a mladíky se smutkem v hlase oslovuji … že ta jejich modrá láhev byla tak krásná a že bych ji využila atd. atd. a že je škoda, že ji vyhodili. Mladík s úsměvem otvírá kufr od auta – a tam to je! Kufr plný krabic s lahvemi k dalšímu vyhazování.

Nepamatuji si přesně, ale myslím, že jsem tenkrát ulovila tak čtyři kusy prázdných lahví od vodky (víc se mi tehdy do kabelky nevešlo). Zářila jsem štěstím. Získala jsem modrý poklad.

To byly prvopočátky.

S mladíky jsem se domluvila, že do jejich baru začnu nepravidelně docházet s taškou - pro prázdné modré lahve. Lidi seděli u baru, já přišla, převzala prázdné lahve a odešla s cinkotem v tašce a úsměvem na rtech.

Pak do mého života vstoupila láhev od ginu. Blankytná jako modré nebe. Tentokrát získaná v restauraci, ze známosti od číšníků.  A stala se z ní další touha.

No a dnes, dnes už jsme tak trochu profesionální loudilové.

Nedávno jsme s mužem podnikli výpravu do jednoho úžasného brněnského baru. Krásný interiér, krásná stylová hudba a lahvemi alkoholu zaskládaná jedna celá obrovská stěna. Nádherná přehlídka barev. Zvlášť pro recyklátorku lahví, že. Abychom neloudili lahve jen tak mezi dveřmi, sami jsme přijali nabízenou pohostinnost, abychom navázali lepší kontakt s obsluhou. To se podařilo. Získali jsme cennou informaci, který den a ve kterou hodinu je možno si lahve sami vybrat z krabic, vystrčených před barem, nachystaných k odvozu do tříděného odpadu.

Všechno vypadalo snadně a jednoduše, ovšem až do té doby, než nastala akce samotná. Než mělo dojít na vybírání lahví z krabic. Protože ten čas, kdy jsem krabice mohla prošmejdit, byl kolem půl sedmé ráno. Takže jsem se na to patřičně vybavila. Doma jsem se hezky učesala a natužila vlasy, abych byla elegant, oči namalovala, ač se mi mnohokrát ráno nechce, hezky oblíkla, navoněla. Aby bylo už z dálky patrno, že i když se přehrabuji v prázdných lahvích u zavřeného baru, že fakt nejsem … „tentononc“ … divná.

Jdu na to. Mám štěstí, ulice prázdná, jen kousek od místa, kde jsou krabice, postává nějaký mladík, tak to se nebudu cítit tak trapně. Zastavuji. Dělám nenápadnou. Mrknu do krabic a s radostí polohlasně povzdechnu - gin (modrá láhev, taky nádherná). Chystám igelitovou tašku a beru první láhev.  Jelikož jsem vlastně lupič začátečník, tak si bohužel neuvědomuji, že odebráním jedné láhve uvolním další tři, které se s řinkotem kutálí po chodníku. V ranním naprostém tichu nepřeslechnutelný zvuk.

Je skoro podzim, takže takhle brzy ráno šero, moc na to nevidím, ale naštěstí si včas uvědomuji, že vzít láhev do ruky a pozvednout ji proti světlu lampy veřejného osvětlení, abych zjistila barvu skla, to by bylo opravdu, ale opravdu zavádějící, protože kolemjdoucí by si museli nepochybně myslet … co asi … ano … že zkoumám, kolik alkoholu v láhvi zbylo, a stojí-li za to, abych ji brala. Takže od tohoto úkonu rychle ustupuji a beru jen to, co už mám v oku, u čeho už znám stoprocentně barevnost láhve.

Když jsem vytoužené lahve, na první pokus pět kousků, pobrala do igelitky, mrkla jsem na mladíka, který už stál otočený ke mně zády. Asi moc dobře ví, že podobné typy lidí není radno pozorovat při práci. No co, keramická tvorba si žádá oběti. Celou igelitku s úlovkem jsem dala do velké látkové tašky, abych si vše mohla dát přes rameno. Jenže igelitka bez dozoru se s lahvemi položila, takže zbytky alkoholu vytekly do látkové tašky. To jsem si tedy pomohla! Alkoholem vonící na metry! Šalamounsky jsem to vyřešila a celé to těleso rychle nacpala do další, ještě větší igelitky a zatáhla gumičkou. Opět už jsem za dámu, i když s podivně naditou igelitkou v ruce.

Co říci závěrem?

Při hledání levných zdrojů skla jsme navštívili nejeden bar, nejednu restauraci. Ve snaze naklonit si obsluhu k případné spolupráci jsme si všude něco dali. Tu skleničku lahodného moku, jindy zase něco, co krásně vonělo z jejich kuchyně. Hrdě tedy můžu prohlásit, že za sklo jsem nezaplatila ani groš! Ovšem vedlejší náklady nám kupodivu dosáhly takových částek, že kdybych si koupila sklo ve výtvarných potřebách, tak ho mám už několik kilogramů. Ovšem to by byla nuda nuda šeď, nebylo by to tak „barevné“ a nebylo by o čem psát.

***********

Dovětek s odstupem několika let ... dnes už takto se sklem nepracujeme. Dnes už používáme výhradně skleněnou drť určenou pro zatavení do keramiky, kterou kupujeme v keramických potřebách. Tato drť nám zaručuje stabilní výsledky.