Jsme Písničkový soutěžní klub a naše soutěžní výrobky jsou inspirované textem zadané písně.

Vítězka minulého kola ZARIA nám tentokrát vybrala skladbu

Potměšilý host od Hany Hegerové

Píseň Potměšilý host vyšla v roce 1987 na stejnojmenném albu zpěvačky. Pro královnu československého šansonu ji napsal Petr Hapka, text přidal Michal Horáček. Je to píseň o posuzování a odsuzování, ale především o tom, že se vyplatí žít vždy naplno a tak, jak sami chceme, bez ohledu na to, co si myslí ostatní.

Každá soutěžící se inspirovala písní (textem, názvem, náladou...) a podle ní vytvořila svůj výrobek. Vy můžete rozhodnout, jak se nám to povedlo.

Hlasujte prosím pro výrobky, které vás nejvíce zaujaly, nebo které podle vás nejlépe vystihují písničku nebo její text.

Hlasovat můžete do neděle 27. března 2022. Děkujeme

A teď už se pojďte zaposlouchat...

Potměšilý host - Hana Hegerová (poslechnout)

Jsou čtyři ráno, nebo víc?
Jsem vzhůru, koukám na měsíc,
anebo dolů do ulic,
kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr.
Co vidím, to je soudní dvůr
a ten mě teď soudí.

Soud rána - to je nespavost.
A notně potměšilý host.
Je seriózní na výsost
a tak mě teď soudí.

Já ale kuráž posbírám
a řeknu "Všechno popírám!"
Jen ať si mně soudí.
Ať mně klidně soudí –
já se nepřiznám.

Soudí, tady mou nápadnou růž.
Dnes mně soudí,
kdejaký náhodný muž.
Že chci stále dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudů dní míjejících.
Občané přísedící,
k tomu já se vám,
nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám..

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
že v roli svědků povědí že mám ráda třeba .. růže.
I to, že ještě radši spím
a ve snech často zabloudím
k vůni mužské kůže –
to mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.
Chci vstát jak ptáci z popela
a dělat, co se nedělá.
A za to mě teď soudí.
Chci v kádi světa hledat špunt.
Když na huntě jsem, poznám hunt
a v zlatě jeho kontrapunkt.
Proto nezabloudím.
A tak se nepřiznám.

Ten soud mi říká "Už to vzdej."
Jen na sebe podívej
a za pravdu nám dej,
že si pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
a pochop, že v nás hárá zlost.
Tak požádej nás o milost
a začni s pláčem.

Chm.. Já koukám vzhůru na měsíc,
a taky dolů do ulic
a sama sebe slyším říct:
"Nejsem z těch, kdo loudí!"
Už nechte dalších průtahů.
Jsem vinna v plném rozsahu!
Hlasům, co mě soudí,
já se přiznávám.

Soudí, tady mou nápadnou růž.
Dnes mně soudí,
kdejaký náhodný muž.
Že chci dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudů dní míjejících.
Občané přísedící,
k tomu já se vám
plně přiznávám!
Já se přiznávám.