Jsme Písničkový soutěžní klub a naše soutěžní výrobky jsou inspirované textem zadané písně.
Vítězka minulého kola wilde nám tentokrát vybrala skladbu
Vincent od Pavla Bobka
Český text písně napsal v roce 1976 Zdeněk Rytíř. Originál písně je malinko mladší, napsal ho už v roce 1971 americký zpěvák, skladatel a kytarista Don McLean a stal se z něj světový hit, který známe pod názvem Starry Starry Night, i když oficiálně se skladba jmenuje Vincent a je skladatelovou poctou malíři Vincentu van Goghovi. Píseň McLean napsal po přečtení Van Goghova životopisu a chtěl jejím prostřednictvím sdělit světu, že malíř neby blázen, jak se o něm v té době povídalo, ale trpěl psychickou nemocí stejně jako jeho bratr Theo. Text písně napsal Don McLean na papírový sáček a inspirací mu byl slavný Van Goghův obraz Hvězdná noc.
Každá soutěžící se inspirovala písní (textem, názvem, náladou...) a podle ní vytvořila svůj výrobek. Vy můžete rozhodnout, jak se nám to povedlo.
Hlasujte prosím pro výrobky, které vás nejvíce zaujaly, nebo které podle vás nejlépe vystihují písničku nebo její text.
Hlasovat můžete do pátku 4. listopadu 2022. Děkujeme
A teď už se pojďte zaposlouchat...
Pavel Bobek - Vincent (poslechnout)
Don McLean - Starry Starry Night (poslechnout)
Stále stejnou tmou
svítí plátno bloudících.
Malíř půlnoc kreslí smích,
ten obraz píseň zpívá pojednou.
Stíny na kopcích,
ticho hnízd a moudrý sníh
svál sem hřích všech dětských cích.
V těch barvách, které prosí tě pojď k nám.
Já už vím a znám,
co jsi tenkrát toužil říct.
A jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc.
Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
snad dnes tu s tebou stál.
Stále stejnou tmou,
stejné louky tu hoří dnes.
Mrak je láká do nebes,
kde Vincentovy modré oči sní.
Jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic,
vítr v tváři má pár skic,
to smýknul štětcem touhy van Gogh sám.
Já už vím a znám,
co jsi tenkrát toužil říct.
A jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc.
Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
snad dnes tu s tebou stál.
A svět tě tak trýznil,
tvou lásku splácel zlým.
Jen černé vrány nad hlavou
ctí tvou mysl bolavou.
Svět nazval velkou vášeň šílenstvím
a já chci ti říct, Vincente,
že není nikde svět pro lásku tvou,
se kterou bdím.
Stále stejnou tmou,
portrét v tichu muzejním,
něžná dlaň, hold váženým
všem očím, které nesmí rozumět.
Prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších.
V tvých růžích trn snad ostřejší,
než kord, co slouží srdci divným hrám.
Já už dávno znám,
co jsi tenkrát toužil říct.
A jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc.
Však není nikdo, kdo by naslouchal
tak hledat musíš dál.
