Písečné pláže zalité sluncem, káva, rum a cigára. To je asi to první, co se většině lidí vynoří při zmínce o Dominikánské republice. V jejich útrobách se ale skrývá i jiný poklad – jantar.

Původní domorodci ostrova Taíno používali po staletí jantar jako ozdobu. Když Kryštof Kolumbus v roce 1493 podruhé zakotvil u břehů Hispanioly, udělal s nimi výhodný obchod. Náčelníkovi kmenu daroval náhrdelník z baltského jantaru a na oplátku dostal od něj střevíce zdobené místním jantarem. Ten ho svou barevností uchvátil. Snažil se přesvědčit ostatní konkvistadory, že ostrov skrývá mnohé poklady, nejenom zlato. Ale lesk zlata byl lákavější a následujících čtyři sta let se stalo hlavním vývozním artiklem. Na jantar se mezitím zapomnělo. Až když se v padesátých letech minulého století začaly zásoby baltského jantaru tenčit, začala dominikánská vláda investovat do školení místních řemeslníků a ti se učili opracovávat jantar. Kolem roku 1960, kdy svět začal dominikánský jantar objevovat, už byli připravení. Také místní obyvatelé začali jantar víc těžit. V roce 1966 vytěžili necelých 2 000 kg jantaru měsíčně. Oproti baltskému jantaru to byl jen velice nepatrný zlomek. Když si ale vezmeme, jak se těžil (a dodnes těží), není to zas tak málo. 

   

(Zdroj fotografii: Google, Phoenix Amber) 

V té době přitahoval dominikánský jantar především paleontology a vědce. V dominikánském jantaru se našlo asi nejvíce druhů různých fosilií hmyzu, rostlin a dalších zajímavostí. Například ptačí pírka, pavučiny nebo úlomky kostí spřed 15 až 40 milionů let. Velký boom dominikánského jantaru nastal po roce 1993, kdy měl premiéru Spielbergův Jurský park. Tehdy ceny raketově stouply, především ceny za jantar s fosiliemi hmyzu.

Když už jsem zmínila Jurský park, vzpomínáte na úvodní scénu? Na tu, ve které horníci v dolu nachází krásný zářivý jantar s obrovským komárem uprostřed, s pěkně velkou kapkou dinosauří krve v břiše? Tak ta scéna měla vyobrazovat právě jantarový důl v Dominikánské republice. Trochu stylizované, a ne zrovna odpovídající realitě. Jantarové „doly“ na tomto ostrově vypadají trochu jinak. Ani surový jantar pod zemí nevypadá tak čistě. Bývá obalený vrstvou hlíny a neznalý člověk by ho od obyčejného šutru asi na první pohled jen tak nerozeznal. K tomu je potřeba zkušenosti. Do kamene se udělá jen malé „okýnko“, tj. vyleští se jen malá ploška, přes kterou je vidět, co jantar pod kůrou skrývá. Musíte mít opravdu spoustu zkušeností, abyste dokázali odhadnout kvalitu kamene. A podle toho také jeho cenu…  

        

(Zdroj fotografii: Phoenix Amber) 

Vraťme se ale k těžbě jantaru v Karibiku. Kvůli specifickým geografickým a geologickým podmínkám lze jantar v Dominikánské republice těžit více méně jen ručně. Žádné profesionální hornické náčiní ani hornické vozíky. Těží se v takzvaných „liščích norách“ dlouhých přes 300 m nebo studnách hlubokých cca 20 metrů. V těchto norách se člověk stěží postaví. Je v nich vysoká, až stoprocentní vlhkost a svítí se jen svíčkami. (To je spíše ze zvyku než z nedostatku prostředků. Dělníci, kteří jantar kopou, vydělávají na místní poměry poměrně slušné peníze). V období dešťů je těžba nebezpečná a vlastně i nemožná. To je jen několik důvodů, proč se v Dominikánské republice ročně vytěží jen malé množství jantaru. Podle odhadů to jsou asi jen tři deseti tisíciny z celkového množství jantaru, který se vytěží ve světě.

    

(Zdroj fotografii: Google, Phoenix Amber) 

Jantar se v Dominikánské republice nachází především v severních částech ostrova v horských oblastech Cordillera, Cot ui a východně od Sabany. Největší jantarový trh najdete v Santiagu, což je mimo turistické oblasti. Není vůbec nezvyklé, že se turisté na dovolené s jantarem vůbec nesetkají. V různých částech ostrova se nalézá jantar různých typů. Nejvýznamnější ložiska se nachází v oblastech Los Caballeros, Los Cacaos, Palo Quemado a Loma el Penon. Některá ložiska obsahují hlavně jantar s fosiliemi hmyzu, jinde se nachází hlavně klasický žlutý jantar bez fluorescence typické pro zelený nebo modrý jantar. Některá naleziště jsou známá pro hnědočervený jantar, jiná pak pro jantar se zelenou nebo modrou fluorescencí, tzv. zelený a modrý jantar. Jaký je ale mezi nimi rozdíl, o tom si řekneme zase něco příště. 

   

(Zdroj fotografii: Phoenix Amber)