Zima je minulost ... Jaro je tady, léto za dveřmi ...

Tamburáček s rodinou vyráží za poznáním a dobrodružstvím ...

Dnes jsme vyjeli na Veselý kopec.

Asi po hodně jízdy jsme dorazili na místo. Děti cestou vůbec nezlobily, až jsem musela koukat, jestli tam opravdu sedí, jestli jsme je nezapoměli naložit. 

Vzhledem k rozdílným požadavkům dětí jsme se rozdělili. Já a 7-letá dcera, a kluci zvlášť.

Elišku hned na začátku zaujal taneční soubor, který zde vystupoval. Povídaly jsem si o krojích a lidových zvycích. Sama jsem byla překvapená, co všechno jsem vylovila v paměti. 

Potom si Eliška vyrobila z hlíny ježka. Jak jinak, když na naše výpravy vyrážíme z Jihlavy. 

Užívaly jsme si společnou procházku, povídaly si o "kdysidávně", jak říká Eliška. Nasávaly atmosféru a sluníčko. Počasí nám dnes opravdu přálo. Jenom maminka si říkala, že ty nové boty si dnes opravdu nemusela brát. 

Eliška se, na mé překvapení, chovala jako opravdová slečna, a ne jako zlobivý spratek, jak už to na našich výletech bývá zvykem. 

Chodily jsme mezi chaloupkami, tu a tam jsme nakoukly dovnitř a ochutnaly čerstvý chléb ...

U mlýna jsme potkaly naše kluky. Honzíka jsme nemohli dostat pryč. Stál u mlýnského kola s vykulenými očičkami a motal ručičkami jako "mlýn" ... 

Plní dojmů, s uťapkanými nožičkami a prázdnými bříšky ... se naše deti v místní hospůdce cpou, jak jinak, než hranolkami ... 

Celý den jsem si myslela, co všechno jsem fotila, co vám ukážu ... Ale ono toho zase tolik nebylo ... Ale na druhou stranu je to vlastně dobře. Třeba jsme vás inspirovali, a taky vyrazíte na Veselý kopec, nakouknou do naší minulosti ...