V uplynulém roce jsme se asi všichni nějak potkali s novou formou učení dětí - ať už jako profesionální učitelé, rodiče dítek na distanční výuce, kteří se museli do role učitelů mnohdy sami etablovat, anebo "jen" jako prarodiče, u nichž se od náročné výuky odpočívalo, manuálně i mentálně relaxovalo, pilovalo i opakovalo...
A tak se mnozí z nás zcela nedobrovolně stali vlastně "učiteli" - ať už probírané školní látky, nebo alespoň tolerance, trpělivosti a moudrosti.
Nebylo to snadné; mnozí teprve teď zjistili, jak náročné je povolání učitelské a že si kantoři za tu celoroční snahu něco dítka naučit ty svoje „prázdniny“ opravdu zaslouží. Už i za upřímný pokus přiblížit se této náročné profesi si jistě každý učitel i "učitel" zaslouží malé poděkování…

Číst, psát a počítat – to jsou nejzákladnější dovednosti, které si jistě každý odnáší ze školních let, stejně jako vzpomínky a poznámky v žákovských knížkách typu : „Kouká na mě přes pravítko a směje se mi, že jsem zelená„ + podpis Červená... :-)
...anebo přezdívky – neoblomná tělocvikářka byla prostě „Šlacha“, učitelka kreslení dostala titul „Perspektíva“, zatímco matikář s poněkud vlhkým úsměvem si vysloužil jméno „Prskavec“…

Však také sešity vždy vypadaly a vypadají různě,  mimo jiné v závislosti na tom, jak který vyučující umí zaujmout, :

...:-D

Pravda, v provedení školních zápisků jsou značné rozdíly;  dnes jakoby přestalo být zřejmé, zda rukopis patří něžné dívence nebo mozolnatému chlapovi...

....hmmm...... :-)   :-D   :-))))))))

Moji prarodiče mívali ve škole povinné hodiny krasopisu – to bylo na samém začátku minulého století. Ten trénink byl hodně znát – přestože dědeček psal jen zřídka a jeho dlaně byly velmi tvrdé od práce se dřevem, dovedl vykroužit překrásné písmo ještě když mu bylo hodně přes sedmdesát...

...a nastojte, ještě se omlouval za „škrabopis“ …

Někteří tehdejší budoucí učitelé se při svém studiu propracovali až k opravdovému umění…

Tehdy se však krásným písmem nepsaly jen výjimečné a osobní listy, nýbrž i obyčejné každodenní zápisky…

Dnes se, žel, umění krásného písma už za základních školách běžně nevyučuje. Dokonce se někde upouští už i od tradičního psacího písma a dětem je povoleno psát písmem Comenia script - jakýmsi hybridem mezi tiskacím a psacím písmem, v němž si však děti snadno pletou některá písmenka.
Všudypřítomná doba elektronická u některých juniorů spouští dokonce jakýsi odpor k (prý „namáhavému, zastaralému a nepotřebnému“) ručnímu psaní.  Vždyť vše se dá napsat na počítači a vytisknout, poslat mailem nebo SMSkou, chytré programy za nás dokonce hlídají i pravopis, napovídají rozepsaná slova, vyhledávají významy a synonyma…, zkrátka necháváme za sebe psát a mluvit umělou inteligenci.  Opravdu to ale takhle chceme ??

Proto je velmi milé vidět, že někteří z nás si dávají na svém písmu záležet i v obyčejném vzkazu…

Jedním z oborů, kde čitelný strojopis je naopak vítaným přínosem, je bezesporu medicína.
Umět bezchybně číst ručně psané lékařské zprávy (či spíše doktorské čmáranice) totiž mnohdy vyžaduje dlouhý a speciální trénink; a to mi věřte, luštila jsem ty hieroglyfy dlouhou řadu let :-)...

...Nicméně představa, že by se jediným mrknutím zhroutila všechna ta moderní, vymazlená a hýčkaná elektronická písárna, není zase až tak z říše fantazie;  blackout našemu světu předpovídají inženýři i astronomové a otázkou není „jestli“, ale „kdy“ se to stane. V každém případě takový nulový stav může být blíž, než bychom chtěli.
Ani netušíme, kolikrát už bylo třeba odpojit satelitní komunikační zařízení, kolikrát už se zauzlila vlákna mobilních sítí a spadl nejeden program jen proto, že Slunce na nás vydechlo větší než únosný oblak ionizovaných částic. Ve skutečnosti se může kdykoli stát, že naše novodobá chytrá elektronika rázem a bez varování usne a nám nezbude, než se vrátit k papírům a tužkám. Třeba jen proto, abychom si mohli napsat vzkaz, poznamenat nákup, nebo jen zachytit jaké bylo počasí (a má to  hůlkovým písmem…:-)))

Hmmm… :-)   Zkrátka číst, psát a počítat je třeba umět stále,  pěkně ručně.

Po čerstvé zkušenosti s distanční výukou už také všichni dobře víme, že učit by měli jen fundovaní učitelé.

Přesto – nebo snad právě proto - patří velké díky všem učitelkám, učitelům i všem, kteří komukoli předali něco ze svých znalostí…

* * *

V klubu 100x jinak jsme se tedy tentokrát pokusily svůj dík vyjádřit po svém - prostě pokaždé jinak vyrobit drobný, netradiční, milý, důstojný a nápaditý dárek pro každého učitele  i "učitele".

Barevnost palety jsme si určily velmi jednoduchou – takřka sešitovou - a snažily jsme se, aby přímo ve výrobku, nebo alespoň na fotkách bylo vidět písmo nebo číslice…

Jak se nám podařilo nahlédněte sami :

Kbags si užila i ušila opravu diktátu...

Mandle hezky napsala prosté milé poděkování...

dobrá trefa - Hana Konopiská vykouzlila několik šperků s proslavenými hláškami...

Muzikanti sobě se pochlubila písmem hudebním...

Hanna.H vyšila pro paní učitelku náušnice...

RE-NATUS  rozžala lucernu plnou světla a moudrosti...

D.FELIX  zahřála lehkým teplým nákrčníkem...

...a potěšila háčkovanou krajkou...

Human svůj dík vyjádřila plakátem...

etomatelier2  poskytla praktický svačinovník...

a HelaF přispěchala s pouzdrem na pastelky, kterých není nikdy dost...

... Tak jsme si to zase užily s radostí  :-)
A jak už se stalo milou tradicí, všechny ilustrační fotografie OPĚT POCHÁZEJÍ Z OBJEKTIVŮ a archivů členek klubu 100x jinak  
// Hana Konopiská (dobrá trefa) a Mirka Šmídová (RE-NATUS)//

... Hned, jak zazní poslední zazvonění nad školními lavicemi, se děti s jásotem rozběhnou do prázdnin.
My také trochu zvolníme, spojíme červenec a srpen v jedno téma, ale tvořit budeme dál a dovolí-li to počasí, třeba i někde U VODY...

(paleta a letní foto: Pinterest)

Děkujeme všem za návštěvu, přízeň a milé komentáře;   prožijte krásné léto a v srpnu s vámi těšíme zase na shledanou, s dalším počtením a prohlížením...

Za klub "100x jinak" napsala a sestavila Miroslava Šmídová  -  RE-NATUS